SCD: Il Giardino Letňany

Ristorante Il Giardino

Beranových 97, Praha 9 - Letňany
http://www.pizzerie-il-giardino.cz/cs/

Zařazeno do cestovatelského deníku, protože Letňany už skoro nejsou Praha. Teda jo, jasně, že jsou, ale z centra je to už 20 minut a zdejší sídliště se základní občanskou vybaveností si žijí vlastním skoro venkovským životem. Že občas okolo proběhne kočka, je docela běžné, ale aby vám přes cestu prosvištěl zajíc, to se na Václaváku sotva podaří.

Člověk si řekne, že to budou samý paneláky, jenže mezi těmi paneláky to docela žije, hospůdky a bary jsou na každém rohu, a vůbec všechno, co by se mohlo hodit tam někde je, i když to třeba zrovna není vidět. Navíc bez místního průvodce bych asi těžko trefila někam na mhd.

Jako malou mě často dávali na léto k babičce na Prosek a vzpomínám si, jaké bylo první rozčarování, že tohle přece nemůže být ta Praha, o které nás učili ve vlastivědě a jestli jo, tak proč netrávíme dny a noci objevováním památek a muzeí. Teď si říkám, že když už toho objevování, pobíhání, zmatku a přelidněných ulic máte po krk, přijde takové klidnější sídliště docela vhod. 

Takže jsem si užila večer na pěkné zahrádce v Letňanské restauraci, kde dobře vaří a ani za tu nejvíc vymazlenou pizzu nechtějí víc než 160,-.

Domácí limonáda Malina s bazalkou nebyla zbytečně sladká, kousky malin se daly všechny dobře vysosnout brčkem (kdyby ne, tak je dostanu ven jinak, jen možná míň kultivovaně) a bazalka, i když nebyla vidět, dávala limonádě takový zvláštní podtón. Škoda, ze ve mně tahle bylinka evokuje v první řadě slané jídlo, takže mi spíš přišlo, že zapíjím kousek pizzy malinovkou, ale to se poddá.

Pizza vegetariana - mozzarella, cuketa, lilek, kukuřice, olivy, česnek. Možná vám přijde trochu málo obložená, ale já byla v tu chvíli docela vděčná, že do sebe nemusím cpát pod tlakem kopec zeleniny. Osobní postřeh: Když vidím, že je v nabídce pizza s čerstvými rajčaty (kde mi ale zbytek ingrediencí nevyhovuje), nechám si je na svojí vegetarianu nebo primaveru nebo cokoliv přidat navíc. Tady ale žádná pizza s rajčaty nebyla a přesto se daly dokoupit. Zvláštní.

Pizzu tady ovšem mají výbornou. Rajčatový základ skvěle dochucený, i když trošku tekutější, než bych čekala. A už dlouho jsem nejedla tak dobré těsto, hlavně okraje. Kdyby šlo objednat dvojitou porci okrajů, jdu do toho a ještě si nechám další zabalit s sebou.

Jako dezert dnes byla zmrzlina. Přesněji sorbet a opět vynikající. Hruška osvěžující a mango megahustý. Vážně to bylo jako když rozmixujete opravdický samotný mango do husté kaše a necháte chvilku zchladnout. Jeden kopeček manga by mi klidně stačil místo oběda (teda s vyhlídkou aspoň takové večeřě jako byla ta dnešní). Bezkofeinové cappuccino a moc pěkné hrníčky. Jenom kdyby neměly to příšerný ucho s minidírou, kam se nedá strčit prst. 

Zkrátka večer se vydařil, obsluha byla sympatická a svižná a kdyby se tak neochladilo, sedíme na zahrádce před restaurací dodnes.

"Letní Letná" od Šunky

VENKOVNÍ DEBUŽÍROVÁNÍ NA LETNÉ 

Na Letnou jsme se Salátem vyrazili především za kulturou. Koupili jsme si vstupenky na double představení dvou akrobatek a mima, které se konalo v rámci festivalu Letní Letná. Jelikož však Salát „poobědval“ jen sáček oříšků a já můžu jíst pořád, tak došlo nejen na kulturu, ale také na seznámení se s místní nabídkou občerstvení.

Po několikaminutovém bloudění jsme se ze zastávky Letenské náměstí vymotali přes park až k letenskému zámečku, abychom u něj zjistili, že jsme na špatném konci areálu. Čas zbývající do začátku představení rychle ubíhal, což znamenalo, že se nám krátí i čas vymezený na dlabanec. Salát mě prošpikovával vražednými pohledy. Holt prostě nemám orientační smysl. Nakonec vše dobře dopadlo a před námi se vynořila správná část sadů, zaplněná různými stany, stánky a hromadou lidí. Jelikož jsme byli hladoví jako vlci, tak první, co zde upoutalo naši pozornost nebylo šapitó, ale cateringová zóna začínající stánkem s nejrůznějšími druhy slaných a sladkých palačinek. Chvilku jsme si pohrávali s myšlenkou, že zakotvíme hned u něho, ale po bližším vizuálním prozkoumání okolí jsme objevili další lákavé dobroty. Proto jsme se dohodli, že dodržíme tradici našich recenzí a i přes krátící se čas si dáme hlavní chod i dezert. O laskomině ve formě palačinek bylo tedy rozhodnuto a zbývalo jen, objevit něco na zahnání hladu.

Mě už na první pohled zaujal stánek, na jehož pultu byly takové podivné stojany s nakrojenými bochníky sýra. Cedule pak kolemjdoucí lákaly na „tajemný“ raclette. Po bližším prostudování dalších popisků jsem se rozhodla, že si ho objednám. A nelitovala jsem. Řekli byste – takové obyčejňácké jídlo. Ve slupce vařené brambory, sůl, pepř, to vše pak „přelité“ roztaveným sýrem, to nemůže být nic exkluzivního. Ale spletli byste se. Bylo to výborné. Kombinace chutí brambor a rozehřátého sýra, doplněná o jemně nakrájenou červenou cibuli a jarní cibulku, barevný pepř a chilli byla naprosto famózní. Jelikož jsem milovnice sýrů, tak mi samozřejmě nejvíc chutnal ten „roztavený“, z bochníku setřený sýr. Jako třešnička na dortu k tomu pak byly naservírovány nakrájené kyselé okurky a nakládané cibulky. Vím, že se budu opakovat, ale prostě je to další jídlo, které mi moc chutnalo a vřele vám ho doporučuji.

Salát také chvilku koketoval s myšlenkou na raclette. Pak však zmerčil vedlejší stánek s obrovskou pánví plnou paelly a už ho neopustil, dokud nedostal misku přetékající touto španělskou specialitou.

// Různobarevná paella s kuřecím masem a zeleninou na obrovské pánvi, to je prostě obrázek, který bych si doma zarámovala a chodila se na něj každý den několikrát dívat. Navíc pan "el Olino" se o jídle hnedka rozhovořil, já zase o Barceloně, kde jsem jedla paellu skoro denně a tahleta teda několikanásobně předčila výtvory, které vám jsou schopni naservírovat v některých katalánských podnicích.... a těch oliv! :) // S.

U stánku s palačinkami mě Salát bohužel předběhl, čímž si dopomohl k náplni z karamelu a oříšků.

Mně zbyly jen oči pro pláč, páč jsem si jí chtěla dát já. Náladu jsem si tedy zkusila vylepšit mixem mléčné čokolády a banánu, i když jsem zrovna dvakrát neměla na čokošku chuť. Musím říct, že palačinka byla obstojná a náplně v ní bylo až přespříliš. Čokoláda po rozehřátí vytékala z palačinky ven, což vůbec neusnadňovalo její celkovou konzumaci. Vše navíc dorazila plastová vidlička, která nevydržela můj urputný boj s nepoddajným kouskem těsta a zlomila se vejpůl. S dalším popisem průběhu zdolávání dezertu vás zde již nebudu nudit, snad jen doplním, že jsem si zase jednou připadala jako pořádný neohrabanec.

// Ve vychytaném stylu podle Kingswoodu byly vyladěné barové stolky, posezení, slunečníky,... a ten kbelík vzadu - to je lampa ;) A jak blbě se jedí tyhle crêpes všichni víme. Nebo takhle, pokud někdo znáte způsob, jak jíst bohatě plněné jakkoli poskládané palačinky venku s minimem nástrojů tak, aby většina náplně neskončila na zemi (v "lepším" případě), budeme rádi, když se s námi podělíte o informace. // S.

Z celého večera jsme si odnesli ponaučení, že člověk nemusí utratit majlant a chodit do nejlepších restaurací, aby se dobře najedl. Celkový pozitivní dojem pak ještě podtrhla uvolněná nálada, zpěv kapely, která hrála pár kroků od našeho stolku a čerstvý vzduch zahřátý slunečními paprsky kolem nás. Zlatým hřebem pak bylo již zmíněné double vystoupení akrobatek a mima, které bylo na Letné naším hlavním cílem. Pokud budete moci, tak se na festival určitě někdy zajděte podívat. Každý si tam najde to své, ať je malý nebo velký, hladový nebo žíznivý a nebo se chce jen podívat na nějaké moderní pojetí cirkusu a divadla.

SCD: Mnichovo Hradiště

Kavárna U Zlatníka

Příkrá 186, 295 01 Mnichovo Hradiště

Na zámku v Mnichově Hradišti býváme každý rok a jediné, co nás dostane do města je hlad a žízeň. Takže pravidelně navštěvujeme Podzámeckou restauraci, kde se vždycky něco slušného najde, ale jestli si obvykle po jídle dopřáváte kávu, tak tady to rozhodně nezkoušejte. 

Na zákusek a pořádný kafe se vyplatí popojít přes kopeček do místní kavárny.

1) Jmenuje se to tady U Zlatníka a vedle je vážně zlatnictví, kam se dá z kavárny projít aniž byste museli zpátky na ulici.

2) Super interiér se sedačkou, knihovnou, starými policemi, luxusním lustrem a tak rozmanitými dekoracemi, že tam každý rok objevím něco nového. Včetně barev, tapet i nápojového lístku je všechno perfektně vyladěno .

3) Kromě všech typů kávy z defaultního zrna, je na výběr i z konkrétních druhů jako např Etiopie, Kolumbie, Costa Rica apod. 

Za zmínku stojí rozhodně i sladká chuťovka ke každé kávě - taková mini pusinka s velmi intenzivní mandlovou příchutí. Jako byste kilo mandlí slisovali na centimetr čtvereční.

Dokonce si tady můžete dát i kávu z čaje, respektive z rooibosu (rooibos připravený třeba jako cappucino nebo latte). Já coby bezkofeinovec jsem docela váhala, jestli do toho jít (normální kafe bez kofeinu si tu samozřejmě můžu dát taky a vím, že bude dobrý), protože vždycky když z hecu někde ochutnám něco takhle "nenormálního", většinou je mi po tom blbě. 

Tak si říkám "jen si dej, aspoň budeš mít o čem psát". Takže tady je Rooibos Latte.

Nevím, co jsem čekala. Chutná to prostě jako "čaj" s mlíkem a je to takový přirozeně víc vodový. Kdyby někdo nikdy nepil kafe a rooibos, nebo aspoň rooibos a pak ochutnal tady to, věřím, že si dost pravděpodobně tu zvláštní exotickou chuť oblíbí. Jenže já jedu na rooibosech pořád (místo normálního čaje) a teď už vím, že s mlíkem to fakt nedávám.

U výběru čerstvých dezertů taky nemůžete šlápnout vedle, všechno je velice dobré a denní nabídka se obměňuje. I když cheesecake jsme tu chytli vždycky a ani jednou nezklamal.

Ten pocit, když v malém českém městečku objevíte přímo metropolitní kavárnu, ... nepopsatelný. Díky, přijdu zas.