SCD: Rakousko

Sedm dní, tři zastávky autem po Rakousku. Vídeň, městečka u Dunaje, Salzburg. Bylo by krásné cestovat jenom za jídlem, ale letní dovolená si žádá hlavně návštěvy památek, muzeí i přírodních úkazů, takže vám dnes představíme, co si v tom neustálém shonu můžete v Rakousku dát.

Vídeň

Vídeň je krásné město, monumentální architektura i romantické uličky v centru ve vás zanechají dojem. Na každém rohu kavárna, jedna pěknější než druhá, jenom nějaká normální restaurace se mezi nimi hledá celkem těžko. 

Na cestách si většinou dáme jedno velké jídlo za den - buď oběd, nebo večeři - a zbytek řešíme něčím menším jen tak do ruky. První záblesk pečiva nastal v Habsburgergasse - Güllüoğlu Cafe & Patisserie

Kde jsme sice objevili pekárnu, ale slečna za pultem nás nakonec zlákala k posezení v restauraci v přízemí. Nebo podzemí? Prostě z ulice se jde dolů po schodech a jako byste prošli teleportační bránou, najednou se ocitnete v orientu.

Stále jsme se drželi myšlenky na malý oběd. Toast přišel s opečeným bramborem a zeleninou a na dřevěném prkénku vypadal dost efektně.

Asi za 3,50 € jsem se tedy najedla víc než dost. A taky jsem objevila způsob, jak pozřít rukolu, protože samotné nebo se směsí dalších listových salátů se jí radši vyhýbám. Ale když se dá v kombinaci se sýrem zapéct do toastu, nejen, že mi nevadí, ale dokonce i chutná :)

Jinak jsme měli obecně problém s objednáváním jídla. Menu byla občas pouze v němčině a když už nastal překlad do angličtiny, kolikrát jsme nebyli moudří ani z toho. Takže nám to většinou trvalo děsně dlouho, ale nakonec jsme si vždycky pochutnali.

A v Gasthaus Seidl & Schmankerl obzvlášť. Na to, že jsme objevili právě tuhle hospůdku jsme vážně pyšná, protože nechybělo málo a skončili jsme o pár metrů dál v Cosmopolitanu - tam měli totiž celý jídelní lístek v angličtině, ovšem o 2-3 € vyšší ceny.

Kdyby to někdo chtěl zkoumat dál, bydleli jsme kousek od nádraží a hlavní ulice Mariahilfer. A právě z Mariahilfer je odbočka do Schottenfeldgasse a to už jsme tam. 

Vypadá to tu jako malá místnost u někoho na chalupě, kde je za rohem kuchyňka. Po stěnách visí kromě SPZetek neuvěřitelné množství různých věcí. Kdybych to chtěla všechno vyfotit, strávím tam týden.

Tady samozřejmě neexistuje nějaké cizojazyčné menu. Všechno je pěkně v mateřštině a ještě napsané vlastní rukou. Stálá nabídka byla naštěstí vytištěná, takže si s ní překladač poradil. A paní hostinská nám také na zvídavé dotazy ráda odpověděla anglicky. Navíc to byl ten typ vládkyně domácnosti (nebo vlastně lokálu), která má všechno pevně v pěsti, ale o hosty se stará jako o vlastní vnoučata. Nezapomenutelným dojmem působil i její účes - na hlavě nosila omotaný růžový šátek a na něm asi milion malých černých sponek :) Pokud rozkliknete odkaz na fotogalerii google map zde: Gasthaus Seidl & Schmankerl, tak tam je na první fotce trochu vidět za barem :)

Takže nesměl chybět Vídeňský řízek s bramborovým salátem. 

A pro Saláta zapečená brambora se zeleninou a míchanými vejci (na pohled možná neuchvátí, ale něco takového bych klidně mohla jíst k večeři každý den).

Melk

Následující den už jsme mířili na Salzburg a v mezičase podnikli výlet do městečka Melk. Kde se nachází zámek se zahradou, parkem i expozicemi pro veřejnost, který zároveň stále funguje jako klášter. V některém z obchůdků tak můžete koupit zdejší přírodní produkty jako oleje, likéry, hořčice, ale hlavně meruňky ve všech jejich podobách. V okolí se snad ani nepěstuje nic jiného než meruňky nebo vinná réva. 

Co jiného jsme tak mohli ráno posnídat v zámecké restauraci Stiftsrestaurant Melk, než palačinky s meruňkovou marmeládou.

A kromě nich také místní dezert Benediktinertorte. Dort s vydatnou vrstvou čokoládového krému prokládanou piškoty.

Objevování zajímavostí v zámku, zahradách, městečku i přilehlém okolí člověka unaví a po celém dnu na nohou už si zaslouží pořádnou večeři. To už jsme ale ve městě Krems a sedíme v hospůdce na dohled od Dunaje. Tady jsme konečně zjistili, jak to v Rakousku chodí s knedlíky. 

Je libo guláš s knedlíkem? Na první pohled se od našich českých kynutých plátků docela liší a jako přílohu dostanete vždycky jednu takovouhle jemnou nadýchanou kouli. Jestli knedlík nějak konkrétně chutná nevíme, poněvadž guláš byl tak pikantní, že si všechny ostatní chutě sbalily to nejnutnější a rozutekly se pryč.  

Za zmínku také stojí bylinková limonáda Almdudler (žlutá, ve sklenici od toniku :). Stejně jako je u nás oblíbená točená Kofola, tak v Rakousku si na každém rohu můžete dát osvěžující Almdudler. 

Salzburg

Další a poslední zastávka. Dominantou města je pevnost Hohensalzburg, kam jsme kromě jiného zamířili také na oběd.

 

Na hrad se z města dostanete pohodlně zubačkou a hned vedle výstupní stanice najdete restauraci Festungrestaurant s výhledem na okolní panorama.

Knedlík jako přílohu dostanete jeden, zato s masem se rozhodně nešetří. Řízky, plátky, pečeně, vždycky dva vydatné kousky. Průměrný konzument má co dělat, aby to do sebe dostal.

Tentokrát máme po obědě čas i na dezert. Takže jako poctu Salzburgu volím Salzburger Mozartwürfel. Čokoládový dort s nugátem, piškoty a marcipánem. Taková Mozartova koule ve formě dortu.

A když už jsme u těch Mozartových koulí, věděli jste, že ty pravé původní se vyrábí pouze v Salzburgu ve Fürst Konditorei a poznáte je podle stříbrného obalu s modrým potiskem? Od těch zlatých se liší nejen tvarem, ale hlavně chutí. Můžete si o nich přečíst například na idnes.cz: Cestování idnes - Mozartovy koule

Srdečné pozdravy z výletu v Rakousku posílá váš Salát