Lázně Jupiter Bechyně, Libušina 188, Bechyně
Lidičky, představte si, že Salát o víkendu zavítal do našeho malebného lázeňského městečka! A sešel se nejen s babičkou a ségrou, ale pár minut si ušetřil i na mě! A tyto minuty opravdu stály za to... Hlavně na počátku našeho setkání, kdy jsme si to štrádovali do předem domluveného podniku, abychom pak u vchodu zjistili, že mají zavřeno. Stočili jsme to tedy k další věhlasné restauraci, která se nachází na náměstí. Tam ovšem byly k naší smůle všechny stoly obsazené a nevypadalo to, že by se někomu chtělo odejít. Bodejť by taky jo. Vždyť venku lilo jako z konve, psa by nevyhnal. Mě samotnou představa dalšího pochodu v takovém nevlídném počasí děsila. Ale co naplat. Po kratším rozhodování jsme se odebrali z náměstí zpět na hlavní třídu, kde jsme minuli další, v sobotu zavřený, podnik. Ze zoufalství jsme už debatovali o tom, jestli nepůjdeme k nám nebo k Salátově babičce, ale nakonec jsme se ubrali směrem k lázeňskému hotelu Jupiter, ve kterém, dle našeho názoru, musí být restaurace přece otevřená. Už jen kvůli jejich hostům. A světe div se, útočiště před deštěm bylo nalezeno.
V Jupiteru jsem byla naposledy na pohřební hostině, když umřel můj děda, což bylo ca. před 14 lety a od té doby na něj slýchám horší a horší ohlasy. Celkem jsem se tedy těšila, že si ověřím realitu. K restauraci se prochází chodbičkou, kde je bohužel umístěné zrcadlo. Když jsem v něm viděla svůj obraz à la zmoklá slepice, tak se mi do restaurace vůbec nechtělo jít. Naštěstí v ní nebylo příliš návštěvníků, takže jsem se v tichosti proplížila až do nejzazšího kouta, aby na mě nebylo tak vidět.
Restaurace, která zároveň slouží i jako jídelna pro hotelové hosty, je větší místnost s barem, stoly a židlemi. Na můj vkus je celkem tmavá a ne moc útulná. Spíš to na mě působí jako – rychle se najez a jdi... Jelikož jsme byli se Salátem po obědě, tak jsme se rovnou zaměřili na dezerty. První výběr jsem nechala na Salátovi, který si objednal lívance s borůvkami a k pití horkou hrušku. Na mě zbyly horké maliny s vanilkovou zmrzlinou a horká čokoláda.
Jako první jsme dostali nápoje. Horká čokoláda mě dost překvapila. Nevím, zda to byla rozehřátá tabulková čokoláda nebo jestli bylo k přípravě použito přespříliš instantního prášku, ale spíše než nápoj připomínala pudink.
Maliny nebyly špatné, akorát tak sladké, ale celkem mě zklamala použitá vanilková zmrzlina, v níž byly hrudky ledu.
Salátovy lívance vypadaly mnohem lákavěji.
/Na fotce se zdají menší, ale na velkém obědovém talíři leží tři řádně nakynutá kola. Borůvkami ani zakysanou smetanou se nešetřilo. Tohle nebyl dezert, ale nefalšované hlavní jídlo. Já si pochutnala znamenitě. S. /
Další, pro mě úsměvná situace nastala, když jsme si chtěli ještě objednat domácí limonádu, o které jsme se dočetli ve venkovní nabídce. Servírku jsme naším požadavkem zaskočili, protože není sezona! Nevím, ale poslední dobou si dávám domácí limču všude, kam se jdu najíst nebo posedět s přáteli a zatím jsem se nesetkala s tím, že by to byl problém. Po překontrolování ingrediencí jsme si tedy nakonec mohli vybrat asi ze tří druhů limonád. Salát si dal americkou, já s kiwi a zázvorem. I na můj vkus byla ta limonáda hrozně přeslazená. A to mám sladké opravdu ráda.
/ To teda jo, Šunka si totiž sladí i čokoládu :). Souhlas, trochu to vypadalo, že dávku sirupů na půllitr zalili jenom trojkou vody. V Americké limonádě pak má být i ovoce. Někde s tím natolik počítají, že nápoj servírují rovnou s lžičkou. Lov ananasů a mandarinek brčkem, při kterém vždycky vypadám jako totální pitomec, jsem si ohromě užila. Jako vážně, bez ironie, fakt mě to baví. Kdyby ne, o tu lžičku si řeknu, ale pokud mi ji přinesou automaticky i s brčkem, dovedu tenhle nezanedbatelný detail náležitě ocenit. S. p.s. Všimněte si, jak nám limonády krásně ladí s květináči :) /
Suma sumárum je zmíněná restaurace dobrým úkrytem před deštěm, obsluha je celkem příjemná, ale můj oblíbený podnik to asi nebude.
