úterý 24. ledna 2017

Salát o "pekavárně Nopek"

Spálená 16, 120 00 Praha 2

Drahá Šunko,
dnes Ti budu vyprávět o dobrém tipu na lehký oběd. Ačkoli kolem pasáže Olympic jezdím dnes a denně a stejně tak koukám na vitrínu Nopek, nikdy jsem jí vlastně pořádně neviděla. Kdyby jo, vlezla bych dovnitř už mnohem dřív.




Návštěva mě inspirovala natolik, že jsem vymyslela nové slovo "pekavárna". Není to totiž jenom pekárna, kam si zaběhneš pro rohlíky cestou z práce, ale můžeš si tady dát kávu a zákusek, obloženou bagetu nebo i celé menu včetně studeného nápoje nebo teplé polévky.


Samozřejmě je mi jasné, že do této kategorie bude patřit třeba Ječmínek, Hello a podobné "občerstvení" s posezením, ale Nopek se trochu vymyká. Za prvé tím, že nemá tak husté pokrytí - v Praze existují pouze 2 pobočky. Za druhé, stoly, židle a vůbec celé prostředí a dekorace působí útulně, takže už od první chvíle mám chuť vynaložit to ukrutné úsilí a sundat si bundu než začnu jíst. A za třetí, jako v opravdové restauraci, jsou tady pro zákazníky toalety.


Interiér je lehce laděn do venkovského shabby chic stylu, posezení pohodlné a pořád je na co koukat. Ať už na dobroty ve vitríně, na cedule s nabídkou menu, nebo na domácí pečivo a koláče, které jsou vystavené hned u pokladny a dost těžko se jim odolává. Hlavně jsem Ti je chtěla vyfotit, ale přecejen, připadala jsem si jak blázen už při focení poutače vedle dveří od záchodu, takže chápěš, že jsem v tu chvíli nepotřebovala nadrzo před prodavačkou strkat foťák do pečiva. Ale prostě jsem se tam cítila fajn, nebylo zrovna narváno a teplá polévka udělá svoje, když je venku pět pod nulou.


V nabídce tu kromě "studeného pultu" mají každý den jinou polévku. Zrovna jsem chytla svojí oblíbenou tomatovku a olivová ciabatta caprese byla tím pádem jasná volba. K polévce tu dostaneš zdarma pečivo - takovou tyčku s kořením. Na první pohled mi přišlo, že to bude nějaká suchá houska, ale těsto bylo moc dobré, vláčné a trochu připomínalo to na pizzu.


Nevím, jestli za to může euforie, že jsem zase našla příjemný podnik, kam občas zajdu na rychlý oběd, ale fakt jsem si užila mozzarellu v té caibattě - byla taková, jak to říct, prostě čerstvá. :)

Díky tomu, žes mě nechala v metropoli samotnou bloudit bez cíle, ani tentokrát nepřicházím s žádným velkým objevem, ale! Okolnosti mě donutili vyměnit přechodné útočiště na Žižkově za ještě přechodnější v Letňanech, a i tady už mám tip na vyhlášenou restauraci. Tak příště!


Tvůj Salát

úterý 17. ledna 2017

Salát o "Greenfactory - Florentinum"

Drahá Šunko,
po Novém roce potřebuju zase trochu najet na zeleninu a během dnešních pochůzek kolem Florence jsem měla konečně příležitost.


GreenFactory ve Florentinu, aneb sleduj svého salatéra. K vybranému jídlu dostaneš člověka, který před tebou salát připraví, pečlivě promíchá, naseká a zadresinguje podle tvojí chuti. Nevypadá to zas tolik vábně, ale přijde mi fakt super, že se tak chutě navzájem propojí. Saláty tady vyrábí ve dvou velikostech. Po první zkušenosti s GreenFactory už vím, že větší porci vážně nezvládnu, takže jsem dneska měla k obědu malého tuňáka a špenátovou polévku.


Polévka znamenitá a celkově výborně okořeněná, konečně v ní byl dostatečně znát česnek. Takhle bych to chtěla jednou vychytat i doma.

Na salát s tuňákem doporučují balsamiko, které zrovna došlo nebo wasabi, do kterého jsem zas radši nešla já. Dostala jsem tedy limetkový vinaigrette s koriandrem a mátou, a musím říct, že oproti balsamicu fakt lepší. Jo, a příště vyzkouším krůtí prsa hned pod tuňákem.



Takže zážitek, spokojenost a dobrý pocit z návratu k zelenině. A že jsem to pak dorazila dvěma čokorolkama z Alberta, přece nikomu říkat nemusíš.
Tvůj Salát

SCD: Eden, Herlíkovice

Vyrazit v zimě aspoň jednou na hory je nutnost, ale vzhledem k tomu, že nikdy neplánujeme moc dopředu, dobře se ubytovat za levno den před odjezdem není zrovna jednoduché.

Ale protože nejsme žádné primadony a největší víkendové špičce se vyhýbáme, vzali nás od pondělí do čtvrtka na ubytovnu hned pod sjezdovkou, kde bydlelo ještě asi 200 dětí ze školních lyžařských kurzů. Nejen, že jsem zavzpomínala na lyžáky s gymplem, ale v celém areálu jsme byli coby "nekurzisti" úplně sami. Tudíž jsme museli přesně plánovat odchod na snídani a večeři, ranní hygienu a hlavně večerní sprchu, abychom měli aspoň chvilku klid a nebo šanci umýt se teplou vodou.


Ubytovňáci se tady stravují ve vedlejší budově, takže dvakrát denně pěkně zabalit do bundy a hurá sněhem do Stodoly. Teda do jídelny.

Snídaně kontinentální, takže tedy není o čem polemizovat, vybere si každý. Taky to máte tak, že když je jídlo formou rautu, sníte toho minimálně dvakrát tolik než obvykle?


Musím se ale chvíli zastavit u nápojů. Stará dobrá várnice s tím stejně přeslazeným čajem jako před dvaceti lety je hodně slušný retro. Růžovou limonádu znám zase z menzy, ale aby byl vedle ní zásobník s čistou vodou s citrónem. No wow, tleskám a raduju se!


K večeři jsme prostě snědli, co nám bylo podáno z odřeného okna robustní paní kuchařkou. První den byly šunkofleky, pak karbanátek s kaší a taky jedno sladké jídlo. Takhle obří borůvkový knedlík jsem v životě neviděla. Kolo přes celý talíř a hromada máku důkladně zalitá rozpuštěným máslem člověka slušně zaplácne.


 

Pro méně náročné nocležníky je ubytovna s jídelnou fajn cesta, jak ušetřit pár stokorun. Navíc jako zákazníci areálu Eden si můžete na recepci koupit skipas s 30% slevou, což už je dost pěkný. Za pohodlnějším pokojem a výběrem z jídelního lístku ale taky nemusíte daleko. Areál nabízí i ubytování hotelového typu. Což možná příště zvážíme a pokusíme se rezervovat pokoj s větším předstihem.