Benediktská 16, Praha 1
Máme další tip na příjemný podnik v oblasti Náměstí Republiky. Pizzeria Mikulka je nenápadná malá restaurace v Benediktské ulici stranou od rušné hlavní silnice. Díky prosklené stěně je krásně vidět dovnitř a už od prvního pohledu to tam vypadá útulně.
Nevelká místnost, dekorační polštářky, obrazy a teplé barevné tóny navozují vřelou domácí atmosféru. Slečna servírka je navíc okouzlující, milá a starostlivá, takže nezbývá nic jiného, než se nad načatým večerem tiše rozplynout.
Zima se pomalu hlásí a proto pozvolna přecházím do období svařáků. A ten zdejší můžu s klidným svědomím doporučit. Skvěle ochucený a nemusím ani přidávat cukr. Takže další výrazný bod k dobru a to jsme teprve u pití.
Mám ráda zeleninu a dnešní večeři jsem původně chtěla pojmout velice zlehka, ale se Šunkou je prostě těžké udržet chutě na uzdě, protože se v systematickém obžerství navzájem podporujeme.
Ale aspoň nemám problémy s výběrem. Když jsem v pizzerii byl by hřích nedat si pizzu. Když vidím Vegetarianu, po jiných už nekoukám. Čím víc druhů zeleniny, tím radostněji mi svítí oči. A že tady jich bylo opravdu dost. Mám radši, když je těsto trochu znát a není tenké jako papír, což se mi tady taky splnilo. Pizza výborná, po nějaké době opět zážitek, na který budu dlouho vzpomínat.
A teď trochu odbočka k tomu, kvůli čemu se mi občas lidi smějou. Fakt byste neřekli, že to jde, ale přijde jim vtipný, jak jím pizzu. Mám ale s léty praxe dokonale promyšlený a efektivní způsob.
Protože příborem to jde příliš pomalu, ale na druhou stranu celý jeden trojúhelníček nejde vzít do ruky bez toho, aby se konec ohnul dolů a půlka oblohy popadala, začínám postupně odkrajovat právě ty slabé konce. Takže to po první fázi vypadá jako pizza s dírou uprostřed.
Teď už ale nastává chvíle volnosti, kdy odkládám příbor a bez obav z upatlání nebo samovolného vlnění materiálu se pouštím do jídla rukama. Ubrousek v pohotovostní pozici ale nikdy není na škodu a vytváří dojem kultivovanosti.
Šunka si konečně dopřála pořádný flák masa a završila to ještě palačinkou a šálkem horké čokolády.
// Předně bych se všem chtěla
omluvit za sníženou kvalitu fotografie. Ale když přede mě servírka položila
talíř s panenkou v omáčce z červeného pepře, bramboráčkama a salátkem, tak jsem
měla jiné zájmy, než pořádně zaostřovat foťák. Už jen po shlédnutí celé kompozice
se mi sbíhaly sliny v puse. Takže blog neblog, mobil musel jít stranou, aby se
ke slovu dostala vidlička s nožem a já mohla tu dobrotu ochutnat. Panenka se
úplně rozplývala na jazýčku. Omáčka, ačkoliv z červeného pepře, byla akorát tak
pikantní. To vše pak dovršené dokřupava upečenými bramboráčky a salátem z
najemno nakrájené zeleniny. Za mě jednička s hvězdičkou a třikrát podtržená.
Ani chvilku jsem nelitovala, že jsem si neobjednala pizzu jako Salát. I
když i ta vypadala velmi lákavě.
Očekávala jsem, že mi bude naservírován talířek s dvěma na
trojúhelníky přehnutými palačinkami s pár kousky banánu a silnou vrstvou
rozteklé čokolády. K mému překvapení jsem dostala dvě palačinkové roury,
ukrývající velké množství banánu a pocákané ze všech stran pouze čokoládovým
topingem. Vědět dřív, že to bude taková velká porce, tak bych do toho nikdy
nešla. Naštěstí díky převažujícímu množství banánu nad čokoládou to nebylo zase
tak syté, takže jsem to nakonec k překvapení všech zblajzla. Š. //
Proti vlastnímu přesvědčení jsem dneska jako dezert vybrala tiramisu. Vzhledem k úžasnosti dosavadního menu přece s něčím takovým nemůžu šlápnout vedle. Samozřejmě žádná katastrofa se nekonala, ale teda vedle jsem taky nebyla. Inspirovala mě hutná vrstva kakaa na vrchu, ale nejoblíbenější varianta pořád zůstává ta moje domácí.
Váš Salát
Žádné komentáře:
Okomentovat