SCD: Barokní Kuks

Restaurace Baroque

Kuks 57, Kuks
http://www.restauracekuks.cz/

Nechápu, co jsem dělala celých skoro 30 let tak důležitého, že jsem si nenašla čas navštívit barokní areál Kuks. Tentokrát se nám podařilo jenom zběžně prohlédnout hospital a lázně, ale i tak bylo nadšení veliké - nově zrekonstruovaný areál má opravdu magickou atmosféru. Takže radím - jeďte tam a navštivte, co se dá. 

A až tam budete.... Pro běžného výletníka jako jsem třeba já, se stane nejspíš stravovacím cílem rychlá a levná krčma, ale pokud si přejete spojit kulturní zážitek ještě s tím chuťovým, nenechte si ujít restauraci Baroque naproti hospitalu přímo u Labe.

Abych to uvedla na pravou míru - Kuks vypadá jako malá poklidná vesnička a když utichne turistický ruch se zavírací dobou hospitalu, už se tam nic moc neděje. V pátek večer jsme tak jako hladoví pocestní narazili právě na ještě otevřenou a vařící restauraci Baroque.

V jídelním lístku najdete obědová nebo snídaňová menu, polévky, saláty, zvěřinu, steaky, těstoviny. Ale co jídlo, to neobvyklá kombinace - na denním pořádku jsou cuketové hranolky, celerové pyré, květáková kaše, tatarák z jeleního masa nebo vinná cibulačka. Ceny hlavních jídel se pohybují zhruba od 160,- do 400,-.

Co mě ale mile překvapilo, byla četnost kombinací obsahující houby. Přílohy jako kroupový "kuba" s houbami, risotto s hlívou, grilované žampiony, houbové směsi...

 Moje jídlo se jmenovalo "Pečená brambora s houbovou fáší, rozhuda s pažitkou, fenyklový salát s hruškou".

Zase, na pohled možná nezaujme, ale ta houbová směs byla vynikající. Na ní zakysaná smetana s pažitkou, a salát s kousky čerstvé hrušky už je k poznání dobře. Fenykl například doma vůbec nepoužívám a takový salát asi nebude nic těžkého, takže snad budu mít příležitost ho v dohledné době vyzkoušet i svépomocí. (Pokud se u toho stane nějaká katastrofa, rozhodně dám vědět.)

V Baroque si můžete objednat známé značkové i místní pivo, ale taky několik "exotických" limonád. Například levandulovou. Zrovna z levandule mám pokaždé trochu obavy, aby nebyla příliš navoněná, ale tentokrát byla cítit jenom osvěžující chuť s jemným dotekem typického aroma na konci. U bylinkových nebo ovocných limonád se mi líbí tématicky ozdobené sklenice, v kterých většinou plavou ingredience nebo z nich trčí větévka či květina. Tady teda nebylo nic, kromě citronu a ledu, takže jsem vám vyfotila karafu v zátiší se stolní dekorací.

Během konání barokních slavností na Kuksu jsem měla možnost ochutnat i domácí limonády z venkovního občerstvení Baroque, v kterých už plavalo spousta kousků ovoce. Malinová i zázvorová limonáda byla vydatná a osvěžující. S cenou 0,5l/50,- můžu jenom doporučit. 

Váš Salát

Salát o "Café Imperial"

Na Poříčí 15, Praha 1
http://www.cafeimperial.cz/

Drahá Šunko,

jestli uvažuješ o opravdu výjimečném večeru na oslavu důležité události nebo si ráda dopřeješ trochu luxusu jen tak, Café Imperial můžu vřele doporučit. Přivítá tě neobyčejný interiér ve stylu Art Deco, profesionální personál a atmosféra začátku minulého století.

  

Nemusím připomínat, že prostředí mi vyrazilo dech. Hned u vchodu se nás ujal personál a uvedl nás ke stolu. V křeslech s koženým polstrováním se sedělo velice pohodlně, ale prostor restaurace je stoly doslova přeplněný, takže k usedání, vstávání a stejně tak průchodu celou místností tady nezbývá příliš manipulačního prostoru.  

Přístup personálu rozhodně podtrhuje výjimečnost okamžiku. Tady se o hosty pečuje neustále a na oslovování "Madam" by si člověk zvykl rychle. Stoly jsou vybavené příbory už při příchodu, ale podle toho, co si objednáš, pak přinesou nebo odnesou to či ono, abys měla po ruce, co zrovna potřebuješ. Předesílám, že ať už se jednalo o polévku nebo dezert, byla to prostě delikatesa připravená z těch nejčerstvějších surovin. Ale samozřejmě Ti popíšu všechno pěkně od začátku.

Francouzská cibulačka. Kotlík husté polévky s dvěma houstičkami na vrchu, zapečené se sýrem. 

Asi tě napadne, že zapečený sýr v polévce se musí špatně jíst. Přesně tak, v tomhle ohledu: Zlatá česnečka! Nakonec jsem ale houstičky nechala řádně nasáknout, sýr se mi postupně dařilo namotávat na lžíci a ve výsledku jsem se najedla docela kultivovaně. Ale mě prostě taková jídla baví. Nejdřív překvapení, pak myšlenková strategie, hokus-pokus-omyl, a nakonec se vlastně zase neučíš něco nového. Navíc ta chuť vydatné polévky - v té by stála lžíce, i kdyby nebyla zalitá sýrem.

Jako hlavní chod ti představuji salát s hruškou, zapečeným kozím sýrem a levandulovým medem. 

Ono to možná nevypadá bůhví jak, ale pochutnala jsem si opravdu znamenitě. Kozí sýr na bagetce zalitý medem byla dokonalá kombinace a k tomu ještě směs listových salátů s kousky hrušky. 

Už po polévce jsem měla dost, salát byl takový vrchol večera, ale znáš to - dezertům se špatně odolává.

V Café Imperial by ses nad dezerty rozplývala hlavně ty, protože většinu nabídky tvoří čokoláda: čokoládový fondant, čokoládová bomba, čokoládové parfait, čokoládový dort,... Na mě zbyla kokosová panna cotta s mangem a malinovým sorbetem - osvěžující lahůdka.

 

Myslím, že víc než jindy tě tentokrát budou zajímat i ceny jídel. Café Imperial samozřejmě není nejlevnější, ale podle mého kvalita cenám odpovídá. Polévky: 95,-, saláty: cca 200,-, hlavní jídla: od 300,-, dezerty: cca 150,-.

Jako perličku na závěr mám pro tebe foto z toalet, protože takové umyvadlo jsi nejspíš v životě neviděla.

Taky se pochlubím, že se v provozně zrovna zastavil sám Zdeněk Pohlreich, takže jsme ho zahlédli diskutovat s personálem, načež opět zmizel do bistra "Next door by Imperial" přes ulici. Zdeněk Pohlreich má pod palcem nejen Café Imperial a Next door, ale i italskou restauraci Divinis v Týnské ulici. Přes všechny osobní antipatie, které ve mě vyvolává svým projevem v médiích, jsem po dnešní večeři přesvědčená, že je to člověk na svém místě a mám docela chuť hned zítra vyrazit do jeho dalších podniků. (Kterou si samozřejmě nechám zajít a návštěvu odložím na "někdy", "možná", "až k tomu bude příležitost", "až budu mít peněz na zbyt", "až si Šunka najde práci v Praze a přestěhuje se zpátky"?) :)

Tvůj Salát

SCD: Hotovky v Jaroměři

Restaurace U Zubra
http://www.staroceskauzubra.cz
Velichovská 1
551 01 Jaroměř-Cihelny

Po dopoledním výletu na Kuks jsme zabrzdili v nejbližším podniku na oběd. V restauraci U Zubra měli levné a rychlé hotovky, navíc je to hned u hlavní silnice, takže není třeba nijak složitě zajíždět do města.

Domácí citronáda ve vtipném džbánku příjemně osvěžila a nebyla přeslazená.

Zato česnečka, to bylo jiný kafe. Docela oceňuju, že se poslední dobou rozmáhá separátní talířek se šunkou, sýrem a krutony. Protože takhle si dám do polévky jenom sýr a krutony a jsem spokojená. Je ovšem trochu problém, když talířek stojí na misce s polévkou delší dobu, to se potom zespoda vysráží voda a mám potíže ho odložit na čistý stůl, laboruju s ubrousky atd. atd. Nicméně v polévce bylo česneku a koření trochu moc, po pár soustech jsem si musela dát chvíli pauzu a poslední troška na dně se už skoro nedala sníst.

Chvíli jsem přemítala mezi smaženými žampiony, špízem a dokonce i masem a knedlíkem, ale nakonec to vyhrál salát s kuřecím masem.

Chyba. První dojem: Jak mám ten plátek krájet, když leží na kopci zeleniny v hlubokém talíři? Pak jsem zjistila, že plátek je tuhý jak podešev a krájet jde ještě hůř než špatně. Druhý dojem: Kousky listových salátů mají místy hnědé okraje. Pokusila jsem se sníst aspoň fragmenty paprik a okurek, ale ty byly gumové a bez chuti, navíc se cestou ukázalo, že saláty jsou hnědé úplně komplet. Takže nakonec z toho to prazvláštní kuřecí vyšlo ještě nejlíp. Po několika dalších pokusech dostat do sebe zeleninu čuchám k salátu a před očima mi proběhne děsivý scénář žaludečních obtíží, které by nastaly, pokud bych tohle fakt snědla. 

Takže sorry, jako. Tohle, Saláte, vrátíš. Nojo, jenže, ooo, co teď, nikdy jsem nevracela jídlo, navíc mě hrozně mrzí, že to musím vrátit, ale jíst to opravdu nejde. Nakonec to dopadlo dobře, žádná hysterie, zbytek odnesli a naúčtovali mi jenom maso.

Pak mi přišlo, že po tom odporném salátu by se asi hodilo odejít, ale na stole ležela denní nabídka dezertů s domácím tiramisu a to prostě nešlo odmítnout. Nejdřív jsem samozřejmě zkusila slečnu servírku vytrollit s kávou bez kofeinu. Nic takového tady nevedou. Ale latté s bezva hustou pěnou jsem si užila. 

A dost bych si užila i to tiramisu, protože vážně chutnalo jako pravé domácí, žádný přeslazený pseudokrém, ale poctivá vajíčka, piškoty a jemná chuť. Jen by to chtělo příště vyndat z mrazáku o trochu dřív. Jedinou vadou na kráse totiž byly zledovatělé kousky krému v horní vrstvě. 

Takže ano, zajděte si k Zubrovi na pivo, levnou hotovku kvalitou odpovídající ceně, ale dejte si bacha na saláty.

SCD: V Brně jako na Kubě

http://www.ufidela.cz/
Restaurace U Fidela

Líšeňské centrum obchodu a služeb s.r.o.
Masarova 2407/7
628 00 Brno-Líšeň

Brno, konec května, vedro jako v srpnu, kousek po poledni. Než abychom se najedli v centru, radši míříme rovnou do Zetor Gallery v Líšni s tím, že v okolí restaurace je a v takových se ceny od těch ve středu města často liší.

 

Cestou do kopce po vyprahlém sídlišti jsme nepotkali ani živáčka, horký vzduch se tetelil nad horizontem a záblesk civilizace v nedohlednu. A tu náhle! Uprostřed panelové zástavby! Centrum služeb! První restaurace "Havana", cukrárna "Havana", druhá restaurace "U Fidela". Dokonce i počasí tomu chtělo, aby se tady člověk cítil jako na Kubě. 

Zjistili jsme, že ceny se od rušnějších oblastí města zase tolik neliší. Hlavně v "Havaně". Proto jsme radši zasedli "U Fidela", kde to dost přesvědčivě připomínalo italskou restauraci, ale nakonec se v nabídce objevila i česká klasika nebo burgery.

 

Restaurace byla skoro prázdná, ale při bližším zkoumání se ukázala její obrovská kapacita. K hlavní místnosti patřili ještě dvě menší ve stejném stylu, pak světlý salonek s polstrovaným sezením a venku zahrádka, která pokračovala ještě za roh. 

Spekulace o cenách místních jídel se záhy rozplynuly v okamžiku, kdy přinesli pečínku s bramborovým knedlíkem. Nad smetanovým listovým špenátem a cibulkou navrchu by se oblíznul i polovegetariánský Salát. Jenom škoda, že druhá objednávka se dostala na stůl, až když bylo téměř po pečínce.

Nějak v poslední době nemám náladu na experimenty, takže jasná volba byla pizza Vegetariana. Nakonec mi ale přinesli něco, co ještě nikde jinde. Všimněte si, jak je barevně rozdělená napolovic. Jednu půlku tvoří smetanový základ, druhou rajčatový. Jako ozdoba je použitá nejen čerstvá bazalka, ale i čerstvá rajčata. Přesně - poloviny cherry rajčátek. Jeden okraj asi trochu ošlehl plamen v kamenné peci, ale vespod byla pizza upečená akorát, žádné spáleniny. Těsto bylo velmi tenké a křupavé.

 

Takže body za kreativitu deset z deseti. Pokud se někdo nemůže rozhodnout, jestli mu víc chutná rajčatový nebo smetanový základ, jasná volba. Já smetanu nemusím, ocenila bych pouze rajčata (příště si řeknu ;). Čerstvost nad čerstvost, tepelně neupravená cherry rajčátka dělají dojem. Se zelenými listy bazalky působí neuvěřitelně esteticky. Ale prakticky to nějak nejde jíst. Bazalka dejme tomu - lístek se na kousku pizzy zuby nehty udrží, ale rajčátka se pokaždé nemilosrdně skutálí zpátky na talíř. Jo, určitě by je šlo napichovat k soustu vidličkou, ale radši jsem je vyzobala samotné a zbytek dojedla jako obvykle. Viz Jak divně jí Salát pizzu

Až na pár drobných osobních podjatostí, byla návštěva "U Fidela" velice příjemná. Milá obsluha, stylové prostředí. Zpátky do muzea Zetoru se nám šlo s plným břichem trochu těžko, ale brzo jsme to rozhýbali šplhem po traktorech.