Jindřicha Plachty 27, Praha 5 – Anděl
Plachta mě zaujala už jen svým názvem. Říkala jsem si, zda má souvislost se zaměřením restaurace na středomořskou kuchyni, což v potencionálním návštěvníkovi vyvolá představu moře, dovolené, lodí apod. nebo zda je odvozen od jména pana Plachty, po kterém se jmenuje ulice, kde se podnik nachází. Zvědavost mi tedy nedala a rovnou jsem si na internetu vyhledala její stránky, abych se dozvěděla něco víc. Všudypřítomné fotky a menu mě oslovily natolik, že jsem projevila zájem o osobní zkušenost, s čímž Salát souhlasil. Jak jinak taky. Co se týče jídla, tak jsem ještě nezažila, že by Salát řekl ne. :)
Po příchodu do restaurace nás uvítal velmi útulný, moderně zařízený sklepní prostor. Hrozně se mi líbil interiér, který byl z neomítnutých cihel, doplněný o dřevěný nábytek a obrázky lodí. Se Salátem jsme se usadili na vyvýšené místo, které bylo obehnáno kolem dokola jakoby rybářskou sítí. Aspoň to mi to připomínalo.
Prvním zážitkem byla zvláštní forma jídelního lístku. Trochu nepraktická. Líbilo se mi na něm ale to, že u těstovin byl seznam jednotlivých druhů i s nákresem tvaru, takže když si někdo chce objednat třeba tagliatelle, tak hned ví, jak mají vypadat.
K pití jsme si dali domácí limči. Já nejsem moc zastáncem nějakých hokusů pokusů, proto jsem zůstala u klasiky a objednala si bezinkovou, Salát pro vás vyzkoušel mangovou.
Tentokrát jsme neodolali a zkusili i předkrm, smažené grundle. Ani jeden z nás jsme nevěděli, co od toho očekávat. Nakonec jsme dostali smažené rybičky s dipem, které jsme jedli úplně celé, včetně hlaviček a očíček. Nejdřív jsem teda myslela, že to vůbec nepozřu, ale nakonec mi to zachutnalo. Rybičky navíc byly opravdu hodně malé a do křupava usmažené, takže jsem ani nepostřehla, že je jím celé.
// Já jsem chtěla ochutnat grundle od té doby, kdy mi jako baby Salátku vyprávěl otec před spaním staré pražské legendy. Jsem nějak vnitřně přesvědčená, že tyhle rybičky k Praze a Vltavě neodmyslitelně patří, ale tohle bylo první místo, kde je vážně mají. (A do vyloženě rybí restaurace jsem se zatím nedostala). Takže na grundle bych do Plachty zašla znovu, ale to je fakt asi jediné. S. //
Už nějaký ten čas jsem měla chuť na pořádný kus masa, proto jsem se rozšoupla a k hlavnímu jídlu si dopřála vepřovou panenku plněnou sušenými rajčaty se špenátem a piniovými oříšky. Dlouho, opravdu dlouho jsem přemýšlela, co za hodnocení k tomu napsat. Co si o tom vůbec myslet. Chuť sušených rajčat bohužel přebila všechny ostatní ingredience. Aspoň mně osobně to tak přišlo. Navíc ani u masa ani u přílohy se pan kuchař moc nepředal se solí, pepřem ani jiným kořením, takže to i jako celek bylo dosti nevýrazné a mdlé.
A o jaké dojmy z risotta s hříbky se podělí Salát?
// Jak jsem se těšila na pořádný houby, tak ne, že by tam nebyly, vidět jsou dokonce i na fotce, ale ta chuť nikde. Risotto s houbami si dám vždycky, když můžu, ale tohle mě teda zklamalo. Nehoubové, neslané, zvláštní vodové konzistence. Jediné, co mělo trochu chuť byly hoblinky parmazánu navrchu. S.//
Mýlíte se, pokud si myslíte, že když jsme měli předkrm, tak jsme vynechali dezert. Nenééééé. Dezert jsme do sebe nacpali taky. Jelikož domácí lívance došly a na čokoládový fondán jsem neměla chuť, tak jsem odhodila veškeré zábrany a zkusila Frittello di riso. Za tajuplným názvem se ukrývaly smažené rýžové kuličky. Plna očekávání jsem se nemohla dočkat až to číšník přinese. První dojem, ten vizuální, byl kladný. Podle fotky z netu jsem čekala trochu jiný koncept, ale budiž, ne vždy je čas na činčání jako pro fotografa. Jelikož byly kuličky obaleny v moučkovém cukru, tak mi vzdáleně připomínaly malé koblížky. Po prvním soustu mi tak i chutnaly. V druhém soustu jsem pak odhalila tu rýži, má představa koblížků se zhroutila jako domeček z karet a v hlavě nastala panika, že je tu další chod, u kterého nevím, co si o něm myslet. Kdyby nebylo cukru, tak by byly kuličky nemastný neslaný. Jediné, co dezert zachraňovalo byla vanilková zmrzlina a karamelová omáčka.
Salát, smutný z toho, že došly lívance, si objednal vanilkové créme bruleé.
Z Plachty mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu je to hrozně pěkné místo pro posezení a pokec s přáteli, na stranu druhou mě zdejší jídlo až tak moc nenadchlo. Snědla jsem teda všechno, ale něco tomu chybělo. Takové to WAU, kvůli kterému bych si sedla na zadek a nechtěla chodit už nikam jinam. Navíc ani obsluha nebyla zrovna nejrychlejší. V restauraci se kouří.
