SCD: Rakousko

Sedm dní, tři zastávky autem po Rakousku. Vídeň, městečka u Dunaje, Salzburg. Bylo by krásné cestovat jenom za jídlem, ale letní dovolená si žádá hlavně návštěvy památek, muzeí i přírodních úkazů, takže vám dnes představíme, co si v tom neustálém shonu můžete v Rakousku dát.

Vídeň

Vídeň je krásné město, monumentální architektura i romantické uličky v centru ve vás zanechají dojem. Na každém rohu kavárna, jedna pěknější než druhá, jenom nějaká normální restaurace se mezi nimi hledá celkem těžko. 

Na cestách si většinou dáme jedno velké jídlo za den - buď oběd, nebo večeři - a zbytek řešíme něčím menším jen tak do ruky. První záblesk pečiva nastal v Habsburgergasse - Güllüoğlu Cafe & Patisserie

Kde jsme sice objevili pekárnu, ale slečna za pultem nás nakonec zlákala k posezení v restauraci v přízemí. Nebo podzemí? Prostě z ulice se jde dolů po schodech a jako byste prošli teleportační bránou, najednou se ocitnete v orientu.

Stále jsme se drželi myšlenky na malý oběd. Toast přišel s opečeným bramborem a zeleninou a na dřevěném prkénku vypadal dost efektně.

Asi za 3,50 € jsem se tedy najedla víc než dost. A taky jsem objevila způsob, jak pozřít rukolu, protože samotné nebo se směsí dalších listových salátů se jí radši vyhýbám. Ale když se dá v kombinaci se sýrem zapéct do toastu, nejen, že mi nevadí, ale dokonce i chutná :)

Jinak jsme měli obecně problém s objednáváním jídla. Menu byla občas pouze v němčině a když už nastal překlad do angličtiny, kolikrát jsme nebyli moudří ani z toho. Takže nám to většinou trvalo děsně dlouho, ale nakonec jsme si vždycky pochutnali.

A v Gasthaus Seidl & Schmankerl obzvlášť. Na to, že jsme objevili právě tuhle hospůdku jsme vážně pyšná, protože nechybělo málo a skončili jsme o pár metrů dál v Cosmopolitanu - tam měli totiž celý jídelní lístek v angličtině, ovšem o 2-3 € vyšší ceny.

Kdyby to někdo chtěl zkoumat dál, bydleli jsme kousek od nádraží a hlavní ulice Mariahilfer. A právě z Mariahilfer je odbočka do Schottenfeldgasse a to už jsme tam. 

Vypadá to tu jako malá místnost u někoho na chalupě, kde je za rohem kuchyňka. Po stěnách visí kromě SPZetek neuvěřitelné množství různých věcí. Kdybych to chtěla všechno vyfotit, strávím tam týden.

Tady samozřejmě neexistuje nějaké cizojazyčné menu. Všechno je pěkně v mateřštině a ještě napsané vlastní rukou. Stálá nabídka byla naštěstí vytištěná, takže si s ní překladač poradil. A paní hostinská nám také na zvídavé dotazy ráda odpověděla anglicky. Navíc to byl ten typ vládkyně domácnosti (nebo vlastně lokálu), která má všechno pevně v pěsti, ale o hosty se stará jako o vlastní vnoučata. Nezapomenutelným dojmem působil i její účes - na hlavě nosila omotaný růžový šátek a na něm asi milion malých černých sponek :) Pokud rozkliknete odkaz na fotogalerii google map zde: Gasthaus Seidl & Schmankerl, tak tam je na první fotce trochu vidět za barem :)

Takže nesměl chybět Vídeňský řízek s bramborovým salátem. 

A pro Saláta zapečená brambora se zeleninou a míchanými vejci (na pohled možná neuchvátí, ale něco takového bych klidně mohla jíst k večeři každý den).

Melk

Následující den už jsme mířili na Salzburg a v mezičase podnikli výlet do městečka Melk. Kde se nachází zámek se zahradou, parkem i expozicemi pro veřejnost, který zároveň stále funguje jako klášter. V některém z obchůdků tak můžete koupit zdejší přírodní produkty jako oleje, likéry, hořčice, ale hlavně meruňky ve všech jejich podobách. V okolí se snad ani nepěstuje nic jiného než meruňky nebo vinná réva. 

Co jiného jsme tak mohli ráno posnídat v zámecké restauraci Stiftsrestaurant Melk, než palačinky s meruňkovou marmeládou.

A kromě nich také místní dezert Benediktinertorte. Dort s vydatnou vrstvou čokoládového krému prokládanou piškoty.

Objevování zajímavostí v zámku, zahradách, městečku i přilehlém okolí člověka unaví a po celém dnu na nohou už si zaslouží pořádnou večeři. To už jsme ale ve městě Krems a sedíme v hospůdce na dohled od Dunaje. Tady jsme konečně zjistili, jak to v Rakousku chodí s knedlíky. 

Je libo guláš s knedlíkem? Na první pohled se od našich českých kynutých plátků docela liší a jako přílohu dostanete vždycky jednu takovouhle jemnou nadýchanou kouli. Jestli knedlík nějak konkrétně chutná nevíme, poněvadž guláš byl tak pikantní, že si všechny ostatní chutě sbalily to nejnutnější a rozutekly se pryč.  

Za zmínku také stojí bylinková limonáda Almdudler (žlutá, ve sklenici od toniku :). Stejně jako je u nás oblíbená točená Kofola, tak v Rakousku si na každém rohu můžete dát osvěžující Almdudler. 

Salzburg

Další a poslední zastávka. Dominantou města je pevnost Hohensalzburg, kam jsme kromě jiného zamířili také na oběd.

 

Na hrad se z města dostanete pohodlně zubačkou a hned vedle výstupní stanice najdete restauraci Festungrestaurant s výhledem na okolní panorama.

Knedlík jako přílohu dostanete jeden, zato s masem se rozhodně nešetří. Řízky, plátky, pečeně, vždycky dva vydatné kousky. Průměrný konzument má co dělat, aby to do sebe dostal.

Tentokrát máme po obědě čas i na dezert. Takže jako poctu Salzburgu volím Salzburger Mozartwürfel. Čokoládový dort s nugátem, piškoty a marcipánem. Taková Mozartova koule ve formě dortu.

A když už jsme u těch Mozartových koulí, věděli jste, že ty pravé původní se vyrábí pouze v Salzburgu ve Fürst Konditorei a poznáte je podle stříbrného obalu s modrým potiskem? Od těch zlatých se liší nejen tvarem, ale hlavně chutí. Můžete si o nich přečíst například na idnes.cz: Cestování idnes - Mozartovy koule

Srdečné pozdravy z výletu v Rakousku posílá váš Salát

SCD: Barokní Kuks

Restaurace Baroque

Kuks 57, Kuks
http://www.restauracekuks.cz/

Nechápu, co jsem dělala celých skoro 30 let tak důležitého, že jsem si nenašla čas navštívit barokní areál Kuks. Tentokrát se nám podařilo jenom zběžně prohlédnout hospital a lázně, ale i tak bylo nadšení veliké - nově zrekonstruovaný areál má opravdu magickou atmosféru. Takže radím - jeďte tam a navštivte, co se dá. 

A až tam budete.... Pro běžného výletníka jako jsem třeba já, se stane nejspíš stravovacím cílem rychlá a levná krčma, ale pokud si přejete spojit kulturní zážitek ještě s tím chuťovým, nenechte si ujít restauraci Baroque naproti hospitalu přímo u Labe.

Abych to uvedla na pravou míru - Kuks vypadá jako malá poklidná vesnička a když utichne turistický ruch se zavírací dobou hospitalu, už se tam nic moc neděje. V pátek večer jsme tak jako hladoví pocestní narazili právě na ještě otevřenou a vařící restauraci Baroque.

V jídelním lístku najdete obědová nebo snídaňová menu, polévky, saláty, zvěřinu, steaky, těstoviny. Ale co jídlo, to neobvyklá kombinace - na denním pořádku jsou cuketové hranolky, celerové pyré, květáková kaše, tatarák z jeleního masa nebo vinná cibulačka. Ceny hlavních jídel se pohybují zhruba od 160,- do 400,-.

Co mě ale mile překvapilo, byla četnost kombinací obsahující houby. Přílohy jako kroupový "kuba" s houbami, risotto s hlívou, grilované žampiony, houbové směsi...

 Moje jídlo se jmenovalo "Pečená brambora s houbovou fáší, rozhuda s pažitkou, fenyklový salát s hruškou".

Zase, na pohled možná nezaujme, ale ta houbová směs byla vynikající. Na ní zakysaná smetana s pažitkou, a salát s kousky čerstvé hrušky už je k poznání dobře. Fenykl například doma vůbec nepoužívám a takový salát asi nebude nic těžkého, takže snad budu mít příležitost ho v dohledné době vyzkoušet i svépomocí. (Pokud se u toho stane nějaká katastrofa, rozhodně dám vědět.)

V Baroque si můžete objednat známé značkové i místní pivo, ale taky několik "exotických" limonád. Například levandulovou. Zrovna z levandule mám pokaždé trochu obavy, aby nebyla příliš navoněná, ale tentokrát byla cítit jenom osvěžující chuť s jemným dotekem typického aroma na konci. U bylinkových nebo ovocných limonád se mi líbí tématicky ozdobené sklenice, v kterých většinou plavou ingredience nebo z nich trčí větévka či květina. Tady teda nebylo nic, kromě citronu a ledu, takže jsem vám vyfotila karafu v zátiší se stolní dekorací.

Během konání barokních slavností na Kuksu jsem měla možnost ochutnat i domácí limonády z venkovního občerstvení Baroque, v kterých už plavalo spousta kousků ovoce. Malinová i zázvorová limonáda byla vydatná a osvěžující. S cenou 0,5l/50,- můžu jenom doporučit. 

Váš Salát

Salát o "Café Imperial"

Na Poříčí 15, Praha 1
http://www.cafeimperial.cz/

Drahá Šunko,

jestli uvažuješ o opravdu výjimečném večeru na oslavu důležité události nebo si ráda dopřeješ trochu luxusu jen tak, Café Imperial můžu vřele doporučit. Přivítá tě neobyčejný interiér ve stylu Art Deco, profesionální personál a atmosféra začátku minulého století.

  

Nemusím připomínat, že prostředí mi vyrazilo dech. Hned u vchodu se nás ujal personál a uvedl nás ke stolu. V křeslech s koženým polstrováním se sedělo velice pohodlně, ale prostor restaurace je stoly doslova přeplněný, takže k usedání, vstávání a stejně tak průchodu celou místností tady nezbývá příliš manipulačního prostoru.  

Přístup personálu rozhodně podtrhuje výjimečnost okamžiku. Tady se o hosty pečuje neustále a na oslovování "Madam" by si člověk zvykl rychle. Stoly jsou vybavené příbory už při příchodu, ale podle toho, co si objednáš, pak přinesou nebo odnesou to či ono, abys měla po ruce, co zrovna potřebuješ. Předesílám, že ať už se jednalo o polévku nebo dezert, byla to prostě delikatesa připravená z těch nejčerstvějších surovin. Ale samozřejmě Ti popíšu všechno pěkně od začátku.

Francouzská cibulačka. Kotlík husté polévky s dvěma houstičkami na vrchu, zapečené se sýrem. 

Asi tě napadne, že zapečený sýr v polévce se musí špatně jíst. Přesně tak, v tomhle ohledu: Zlatá česnečka! Nakonec jsem ale houstičky nechala řádně nasáknout, sýr se mi postupně dařilo namotávat na lžíci a ve výsledku jsem se najedla docela kultivovaně. Ale mě prostě taková jídla baví. Nejdřív překvapení, pak myšlenková strategie, hokus-pokus-omyl, a nakonec se vlastně zase neučíš něco nového. Navíc ta chuť vydatné polévky - v té by stála lžíce, i kdyby nebyla zalitá sýrem.

Jako hlavní chod ti představuji salát s hruškou, zapečeným kozím sýrem a levandulovým medem. 

Ono to možná nevypadá bůhví jak, ale pochutnala jsem si opravdu znamenitě. Kozí sýr na bagetce zalitý medem byla dokonalá kombinace a k tomu ještě směs listových salátů s kousky hrušky. 

Už po polévce jsem měla dost, salát byl takový vrchol večera, ale znáš to - dezertům se špatně odolává.

V Café Imperial by ses nad dezerty rozplývala hlavně ty, protože většinu nabídky tvoří čokoláda: čokoládový fondant, čokoládová bomba, čokoládové parfait, čokoládový dort,... Na mě zbyla kokosová panna cotta s mangem a malinovým sorbetem - osvěžující lahůdka.

 

Myslím, že víc než jindy tě tentokrát budou zajímat i ceny jídel. Café Imperial samozřejmě není nejlevnější, ale podle mého kvalita cenám odpovídá. Polévky: 95,-, saláty: cca 200,-, hlavní jídla: od 300,-, dezerty: cca 150,-.

Jako perličku na závěr mám pro tebe foto z toalet, protože takové umyvadlo jsi nejspíš v životě neviděla.

Taky se pochlubím, že se v provozně zrovna zastavil sám Zdeněk Pohlreich, takže jsme ho zahlédli diskutovat s personálem, načež opět zmizel do bistra "Next door by Imperial" přes ulici. Zdeněk Pohlreich má pod palcem nejen Café Imperial a Next door, ale i italskou restauraci Divinis v Týnské ulici. Přes všechny osobní antipatie, které ve mě vyvolává svým projevem v médiích, jsem po dnešní večeři přesvědčená, že je to člověk na svém místě a mám docela chuť hned zítra vyrazit do jeho dalších podniků. (Kterou si samozřejmě nechám zajít a návštěvu odložím na "někdy", "možná", "až k tomu bude příležitost", "až budu mít peněz na zbyt", "až si Šunka najde práci v Praze a přestěhuje se zpátky"?) :)

Tvůj Salát

SCD: Hotovky v Jaroměři

Restaurace U Zubra
http://www.staroceskauzubra.cz
Velichovská 1
551 01 Jaroměř-Cihelny

Po dopoledním výletu na Kuks jsme zabrzdili v nejbližším podniku na oběd. V restauraci U Zubra měli levné a rychlé hotovky, navíc je to hned u hlavní silnice, takže není třeba nijak složitě zajíždět do města.

Domácí citronáda ve vtipném džbánku příjemně osvěžila a nebyla přeslazená.

Zato česnečka, to bylo jiný kafe. Docela oceňuju, že se poslední dobou rozmáhá separátní talířek se šunkou, sýrem a krutony. Protože takhle si dám do polévky jenom sýr a krutony a jsem spokojená. Je ovšem trochu problém, když talířek stojí na misce s polévkou delší dobu, to se potom zespoda vysráží voda a mám potíže ho odložit na čistý stůl, laboruju s ubrousky atd. atd. Nicméně v polévce bylo česneku a koření trochu moc, po pár soustech jsem si musela dát chvíli pauzu a poslední troška na dně se už skoro nedala sníst.

Chvíli jsem přemítala mezi smaženými žampiony, špízem a dokonce i masem a knedlíkem, ale nakonec to vyhrál salát s kuřecím masem.

Chyba. První dojem: Jak mám ten plátek krájet, když leží na kopci zeleniny v hlubokém talíři? Pak jsem zjistila, že plátek je tuhý jak podešev a krájet jde ještě hůř než špatně. Druhý dojem: Kousky listových salátů mají místy hnědé okraje. Pokusila jsem se sníst aspoň fragmenty paprik a okurek, ale ty byly gumové a bez chuti, navíc se cestou ukázalo, že saláty jsou hnědé úplně komplet. Takže nakonec z toho to prazvláštní kuřecí vyšlo ještě nejlíp. Po několika dalších pokusech dostat do sebe zeleninu čuchám k salátu a před očima mi proběhne děsivý scénář žaludečních obtíží, které by nastaly, pokud bych tohle fakt snědla. 

Takže sorry, jako. Tohle, Saláte, vrátíš. Nojo, jenže, ooo, co teď, nikdy jsem nevracela jídlo, navíc mě hrozně mrzí, že to musím vrátit, ale jíst to opravdu nejde. Nakonec to dopadlo dobře, žádná hysterie, zbytek odnesli a naúčtovali mi jenom maso.

Pak mi přišlo, že po tom odporném salátu by se asi hodilo odejít, ale na stole ležela denní nabídka dezertů s domácím tiramisu a to prostě nešlo odmítnout. Nejdřív jsem samozřejmě zkusila slečnu servírku vytrollit s kávou bez kofeinu. Nic takového tady nevedou. Ale latté s bezva hustou pěnou jsem si užila. 

A dost bych si užila i to tiramisu, protože vážně chutnalo jako pravé domácí, žádný přeslazený pseudokrém, ale poctivá vajíčka, piškoty a jemná chuť. Jen by to chtělo příště vyndat z mrazáku o trochu dřív. Jedinou vadou na kráse totiž byly zledovatělé kousky krému v horní vrstvě. 

Takže ano, zajděte si k Zubrovi na pivo, levnou hotovku kvalitou odpovídající ceně, ale dejte si bacha na saláty.

SCD: V Brně jako na Kubě

http://www.ufidela.cz/
Restaurace U Fidela

Líšeňské centrum obchodu a služeb s.r.o.
Masarova 2407/7
628 00 Brno-Líšeň

Brno, konec května, vedro jako v srpnu, kousek po poledni. Než abychom se najedli v centru, radši míříme rovnou do Zetor Gallery v Líšni s tím, že v okolí restaurace je a v takových se ceny od těch ve středu města často liší.

 

Cestou do kopce po vyprahlém sídlišti jsme nepotkali ani živáčka, horký vzduch se tetelil nad horizontem a záblesk civilizace v nedohlednu. A tu náhle! Uprostřed panelové zástavby! Centrum služeb! První restaurace "Havana", cukrárna "Havana", druhá restaurace "U Fidela". Dokonce i počasí tomu chtělo, aby se tady člověk cítil jako na Kubě. 

Zjistili jsme, že ceny se od rušnějších oblastí města zase tolik neliší. Hlavně v "Havaně". Proto jsme radši zasedli "U Fidela", kde to dost přesvědčivě připomínalo italskou restauraci, ale nakonec se v nabídce objevila i česká klasika nebo burgery.

 

Restaurace byla skoro prázdná, ale při bližším zkoumání se ukázala její obrovská kapacita. K hlavní místnosti patřili ještě dvě menší ve stejném stylu, pak světlý salonek s polstrovaným sezením a venku zahrádka, která pokračovala ještě za roh. 

Spekulace o cenách místních jídel se záhy rozplynuly v okamžiku, kdy přinesli pečínku s bramborovým knedlíkem. Nad smetanovým listovým špenátem a cibulkou navrchu by se oblíznul i polovegetariánský Salát. Jenom škoda, že druhá objednávka se dostala na stůl, až když bylo téměř po pečínce.

Nějak v poslední době nemám náladu na experimenty, takže jasná volba byla pizza Vegetariana. Nakonec mi ale přinesli něco, co ještě nikde jinde. Všimněte si, jak je barevně rozdělená napolovic. Jednu půlku tvoří smetanový základ, druhou rajčatový. Jako ozdoba je použitá nejen čerstvá bazalka, ale i čerstvá rajčata. Přesně - poloviny cherry rajčátek. Jeden okraj asi trochu ošlehl plamen v kamenné peci, ale vespod byla pizza upečená akorát, žádné spáleniny. Těsto bylo velmi tenké a křupavé.

 

Takže body za kreativitu deset z deseti. Pokud se někdo nemůže rozhodnout, jestli mu víc chutná rajčatový nebo smetanový základ, jasná volba. Já smetanu nemusím, ocenila bych pouze rajčata (příště si řeknu ;). Čerstvost nad čerstvost, tepelně neupravená cherry rajčátka dělají dojem. Se zelenými listy bazalky působí neuvěřitelně esteticky. Ale prakticky to nějak nejde jíst. Bazalka dejme tomu - lístek se na kousku pizzy zuby nehty udrží, ale rajčátka se pokaždé nemilosrdně skutálí zpátky na talíř. Jo, určitě by je šlo napichovat k soustu vidličkou, ale radši jsem je vyzobala samotné a zbytek dojedla jako obvykle. Viz Jak divně jí Salát pizzu

Až na pár drobných osobních podjatostí, byla návštěva "U Fidela" velice příjemná. Milá obsluha, stylové prostředí. Zpátky do muzea Zetoru se nám šlo s plným břichem trochu těžko, ale brzo jsme to rozhýbali šplhem po traktorech.

Salátova tuřínová buchta

Přiznám se, že pokud musím na rychlo něco upéct, většinou nemám zrovna zásobu kreativních nápadů ani surovin. Což je ale na druhou stranu úrodná půda pro improvizaci a čím ujetější nápad, tím větší chuť k realizaci.

Nejdřív jsem si přece jen ověřila na internetu, jestli buchta z tuřínu vůbec jde a recepty jsem objevila asi 2. Z čehož první nevypadal ani jako buchta, zato u druhého se mi skoro sbíhaly sliny. A tak jsem do vlastního receptu přidala něco z toho, trochu z onoho a pár věcí úplně navíc. Potom už jen zbývalo modlit se, aby byl výsledek aspoň trochu k jídlu.

300 g mouky

200 g nastrouhaného tuřínu

2 vejce

150 ml oleje

prášek do pečiva

půl hrnku nasekaných ořechů

perníkové koření

 

Takže suma sumárum vznikla nadýchaná vláčná buchta s chutí mezi mrkvovým koláčem a perníkem. Kupodivu to nechutnalo vůbec špatně. Pokud to nepřeženete s cukrem, všechny chutě pěkně vyniknou. Tuřín navíc sladkou chuť těsta poněkud srazí, takže pro vyznavače netradičních kombinací stojí určitě za vyzkoušení. Pořád ale nese určitý nádech po kedlubně, což mě osobně pořád víc připomíná slané jídlo. A protože mám pořád v mrazáku slušnou zásobu tuřínu z Kauflandu (nemají ho pořád, takže když je jednou za čas na skladě, nasyslím toho víc....a pak očividně nevím, co s tím), netrvalo dlouho a přišel geniální nápad: Slaný koláč z tuřínu!

Takže zase příště.

Šunka o "sobotním srazu se Salátem"

Lázně Jupiter Bechyně, Libušina 188, Bechyně

www.jupiterbechyne.cz

Lidičky, představte si, že Salát o víkendu zavítal do našeho malebného lázeňského městečka! A sešel se nejen s babičkou a ségrou, ale pár minut si ušetřil i na mě! A tyto minuty opravdu stály za to... Hlavně na počátku našeho setkání, kdy jsme si to štrádovali do předem domluveného podniku, abychom pak u vchodu zjistili, že mají zavřeno. Stočili jsme to tedy k další věhlasné restauraci, která se nachází na náměstí. Tam ovšem byly k naší smůle všechny stoly obsazené a nevypadalo to, že by se někomu chtělo odejít. Bodejť by taky jo. Vždyť venku lilo jako z konve, psa by nevyhnal. Mě samotnou představa dalšího pochodu v takovém nevlídném počasí děsila. Ale co naplat. Po kratším rozhodování jsme se odebrali z náměstí zpět na hlavní třídu, kde jsme minuli další, v sobotu zavřený, podnik. Ze zoufalství jsme už debatovali o tom, jestli nepůjdeme k nám nebo k Salátově babičce, ale nakonec jsme se ubrali směrem k lázeňskému hotelu Jupiter, ve kterém, dle našeho názoru, musí být restaurace přece otevřená. Už jen kvůli jejich hostům. A světe div se, útočiště před deštěm bylo nalezeno. 

V Jupiteru jsem byla naposledy na pohřební hostině, když umřel můj děda, což bylo ca. před 14 lety a od té doby na něj slýchám horší a horší ohlasy. Celkem jsem se tedy těšila, že si ověřím realitu. K restauraci se prochází chodbičkou, kde je bohužel umístěné zrcadlo. Když jsem v něm viděla svůj obraz à la zmoklá slepice, tak se mi do restaurace vůbec nechtělo jít. Naštěstí v ní nebylo příliš návštěvníků, takže jsem se v tichosti proplížila až do nejzazšího kouta, aby na mě nebylo tak vidět. 

Restaurace, která zároveň slouží i jako jídelna pro hotelové hosty, je větší místnost s barem, stoly a židlemi. Na můj vkus je celkem tmavá a ne moc útulná. Spíš to na mě působí jako – rychle se najez a jdi... Jelikož jsme byli se Salátem po obědě, tak jsme se rovnou zaměřili na dezerty. První výběr jsem nechala na Salátovi, který si objednal lívance s borůvkami a k pití horkou hrušku. Na mě zbyly horké maliny s vanilkovou zmrzlinou a horká čokoláda. 

Jako první jsme dostali nápoje. Horká čokoláda mě dost překvapila. Nevím, zda to byla rozehřátá tabulková čokoláda nebo jestli bylo k přípravě použito přespříliš instantního prášku, ale spíše než nápoj připomínala pudink.

Maliny nebyly špatné, akorát tak sladké, ale celkem mě zklamala použitá vanilková zmrzlina, v níž byly hrudky ledu.

Salátovy lívance vypadaly mnohem lákavěji. 

/Na fotce se zdají menší, ale na velkém obědovém talíři leží tři řádně nakynutá kola. Borůvkami ani zakysanou smetanou se nešetřilo. Tohle nebyl dezert, ale nefalšované hlavní jídlo. Já si pochutnala znamenitě. S. /

Další, pro mě úsměvná situace nastala, když jsme si chtěli ještě objednat domácí limonádu, o které jsme se dočetli ve venkovní nabídce. Servírku jsme naším požadavkem zaskočili, protože není sezona! Nevím, ale poslední dobou si dávám domácí limču všude, kam se jdu najíst nebo posedět s přáteli a zatím jsem se nesetkala s tím, že by to byl problém. Po překontrolování ingrediencí jsme si tedy nakonec mohli vybrat asi ze tří druhů limonád. Salát si dal americkou, já s kiwi a zázvorem. I na můj vkus byla ta limonáda hrozně přeslazená. A to mám sladké opravdu ráda. 

/ To teda jo, Šunka si totiž sladí i čokoládu :). Souhlas, trochu to vypadalo, že dávku sirupů na půllitr zalili jenom trojkou vody. V Americké limonádě pak má být i ovoce. Někde s tím natolik počítají, že  nápoj servírují rovnou s lžičkou. Lov ananasů a mandarinek brčkem, při kterém vždycky vypadám jako totální pitomec, jsem si ohromě užila. Jako vážně, bez ironie, fakt mě to baví. Kdyby ne, o tu lžičku si řeknu, ale pokud mi ji přinesou automaticky i s brčkem, dovedu tenhle nezanedbatelný detail náležitě ocenit. S. p.s. Všimněte si, jak nám limonády krásně ladí s květináči :) /

Suma sumárum je zmíněná restaurace dobrým úkrytem před deštěm, obsluha je celkem příjemná, ale můj oblíbený podnik to asi nebude.

Šunka o "Restaurace NAŠE FARMA"

U Černé věže 15, České Budějovice

www.nasefarma.cz

Drahý Saláte, 

musela jsem všeho nechat a napsat ti tento dopis, abych se s tebou podělila o můj zážitek ze včerejšího oběda v českobudějovické Restauraci NAŠE FARMA. Na zmíněný podnik jsem narazila čirou náhodou při mé poslední návštěvě naší krajské metropole. Tehdy jsem neměla čas se tam stavit, ale slíbila jsem si, že příště si udělám větší časovou rezervu a určitě tam zajdu. A právě včera nastal vhodný okamžik.

Restaurace se nachází v centru města, nedaleko náměstí, v ulici U Černé věže. Umístěna je ve dvoře Pasáže U věže, takže není vidět hned z ulice. Upozorňuje na ni sice menší vývěsní štít a stojan s jídelním lístkem, ale nejsem si jistá, zda je to dostačující, protože si myslím, že se to dá snadno přehlédnout a podnik minout. Po projití pasáže a dvora každého uvítá pohled na moderní podnik s velkými prosklenými okny.

Prostorný interiér je vybaven jednoduše, moderním nábytkem. Na první pohled mě zaujaly mozaiky, kterými jsou ozdobeny zdi. A ještě více mě potěšilo, že na stolech byly ve vázičkách živé kytky a ne nějaké umělotiny MADE IN CHINA....

Při objednávání pití jsem dodržela naši tradici a objednala si domácí zázvorovku. Nebyla špatná, ale na můj vkus byla až moc sladká.

Vybrat si jídlo bylo o hodně náročnější. Nabídka všemožných steaků se na mě jen smála. Bohužel jsem měla omezený rozpočet, takže jsem si musela objednat něco z denního menu. Nakonec jsem si zvolila konfitované hovězí s pepřovou omáčkou a pečenými bramborami a musím napsat, že to bylo terno. Tak měkoučké maso jsem už dlouho nejedla. Při krájení se drobilo úplně na maličké kostičky. Pepřová omáčka byla akorát tak ostrá. Vše se navzájem dokonale doplňovalo. Když mi bylo jídlo naservírováno, tak jsem si říkala, že je to na oběd malá porce, ale věř mi, nakonec to úplně stačilo.

Po celou dobu mě obsluhovaly dvě hrozně příjemné servírky. Chovaly se profesionálně, ale zároveň přátelsky, byly usměvavé. Do restaurace se dá zajít nejen na oběd, ale také odpoledne třeba na kávu a něco sladkého nebo večer na nějakou flákotu k večeři. Nesmírnou výhodou je i to, že se jedná o nekuřácký podnik.

Hrozně jsem litovala toho, že tam nemůžeš být se mnou a užít si taky takový gurmánský zážitek. Každopádně to nebyla má poslední návštěva NAŠÍ FARMY a ráda bych tě tam pozvala, až přijedeš k nám na jih.

Tvá Šunka