středa 24. srpna 2016

"Blackdog cantina" od Šunky

Gorazdova 1, Praha 2
www.blackdogs.cz

Jelikož můj přítel FB asi velmi bedlivě sleduje, jaké stránky poslední dobou navštěvuju, tak mi už automaticky nechává vyskakovat tipy se stejnou nebo podobnou tématikou. Takže kromě reklam na kabelky, hadříky, knížky a psí žrádlo nyní vídám i spoustu upoutávek na všemožné restaurace, cukrárny a jiná stravovací zařízení. 

Blackdog mě upoutal už jen svým názvem. Jak jinak, že? Prostě posedlá psy a vším okolo nich. Proto jsem si klikla na odkaz na jejich stránky a nestačila se divit. Nejenže se podnik jmenuje tak, jak se jmenuje, ale navíc se nachází v blízkosti mé a Salátovy práce, u Karlova náměstí a nabízí především pokrmy připravované dle jihoamerických receptů. Takže lehké, s cizokrajnými surovinami. I když ne všechny přísady se k nám dostanou, tak aby byly čerstvé a použitelné, takže třeba peruánský rybí salát je připravován z českých ryb, na což je host v jídelníčku předem upozorněn. Neváhala jsem ani minutu a žhavila komunikační kanály, abych Saláta pozvala na další gurmánské dostaveníčko.

Jelikož byla vnitřní restaurace v době našeho příchodu přecpaná, rozhodli jsme se, že zakotvíme venku. Za velké plus považuji to, že u každého stolu byla k dispozici deka na přikrytí. V průběhu večera jsme to se Salátem velmi ocenili. Protože nám počasí moc nepřálo a bylo celkem chladno, přivlastnili jsme si deky a až do konce v nich byli zabalení. Také mě velmi zaujalo to, že příchozí hosté dostali automaticky misku s vodou pro svého buldočka, který do restaurace zavítal společně s nimi.

O zážitky spojené s interiérem restaurace a toaletami se s vámi podělí Salát.
// Jasně, možná vás napadne, že odteď budeme v každém podniku hodnotit i záchody, ale fakt ne. Jenom mě mile překvapilo, že zaprvé byla kabinka dost prostorná a vybavená velkým zrcadlem a zadruhé ten typ, ve kterém najdete k volnému užití všechno, co ženské potřebují - lak na vlasy, tělové mléko, voňavku, hygienické potřeby, ubrousky, antibakteriální gel,.. Ne, že bych to zrovna potřebovala, ale je fajn vědět, že tyhle veřejné kosmetické pit stopy můžou fungovat i u nás. //  S.

Co se pití týká , tak jsem si dala klasiku, polotmavého Birella. Neměla jsem chuť na nic sladkého ani alkoholického. 

Salát pro vás vyzkoušel domácí broskvovou limonádu.


// Sí, señora. Limonáda výtečná, žádné kompoty nebo dodatečná sladidla, prostě nasládlá chuť čerstvých broskví, s dotekem máty. Počítejte, že konzistence je trochu hustější. // S.

U jídla jsem dlouho váhala mezi kachními prsy a burgrem. Nakonec jsem zvolila kachní prsa. Při objednávání jsem se servírky ptala, zda budou stačit ta prsa nebo si k nim mám přiobjednat ještě nějakou přílohu, míněno pečené brambory, hranolky nebo něco na ten způsob. Paní mi sdělila, že by k tomu doporučila malý salát. Prý to bude stačit. Objednala jsem si tedy kachní prsa na Guajillo kukuřičném pyré s Hanabero višňovou salsou a house side salát. Upřímně musím říct, že mě velikost kachních prsou a celkové porce trochu zaskočila. Celé to bylo dosti malé, takže jsem litovala toho, že jsem si neobjednala ten burger. Na druhou stranu musím přiznat, že něco tak dobrého jsem dlouho nejedla. Je teda pravda, že porce mohla být větší a prsíčka trochu víc propečená, ale to kukuřičné pyré a salsa byly opravdu vynikající. Nejlepší bylo asi právě to pyré, které bylo decentně pikantní, takže mě sice jazyk pálil, ale zase tak hrozný to taky nebylo. House side salát jako příloha se k tomu celkem hodil. U něho mi hrozně moc chutnal dresink z nějakého speciálního octa. 


Salát si jako vždy zvolil zdravou stravu. Tentokrát v podobě Obilné misky.


// Grain bowl, olé! Náhodou z toho jsem byla úplně nadšená. Protože si lépe pochutnám na vícebarevných jídlech, tohle mě prostě uspokojilo vizuálně i fyzicky. Taky ráda kombinuju zdánlivě nekombinovatelné a čím víc chutí, tím líp. Sezonní saláty, kroupy, bulgur, pomeranč, grep, červená řepa, čekanka, květák, domácí ricotta, vlašské ořechy. A troufám si tvrdit, v obou dnešních salátech stojí za tou úžasnou chutí s nádechem exotiky citronovo-medový vinaigrette. Ten chci domů! // S.

Abychom dodrželi tradici, tak jsme si dali i dezert. V menu mě nic nezaujalo, tak jsem si objednala ovocný salát se sorbetem crème fraîche, který byl propagovaný na vývěsní tabuli. Salát z nektarinek, pomeranče, ananasu a grapefruitu byl zamíchaný v dresinku s najemno nakrájenou mátou. Vše bylo doplněno kopečkem lehounkého sorbetu s citronovou příchutí. Byly to pro mě neobvyklé chutě, ale dohromady báječně ladily. Samotné ovoce na mě bylo celkem kyselé, ale když jsem si k němu na lžičku přibrala právě ten sorbet, tak to bylo hned lepší.


Salát si smlsnul na koláči Tres leches.


// Neboli piškotový koláč s třímléčnou omáčkou, mangem, kokosem a mandlovou drobenkou. Já vim, vypadá to, jako když toulavým kočkám zalijete mlékem zbytky z kuchyně, ale Dios mío, je to taaaak dobrý. Nadýchané kousky koláče zalité mlékem, takže to trochu čvachtá, tu a tam bobek mangového pyré (?) a co přesně je ten průhledný gel už vám teď nepovím, protože ta chuť mi vážně vyrazila dech a navíc jsem se pokoušela celou dobu přijít na to, jestli ta rozlámaná fialová pusinka má příchuť levandule. Přišlo mi, že fakt jo. // S.

Suma sumárum bych restauraci ohodnotila pozitivně. Obsluha byla rychlá a příjemná. Ani na pití ani na jídlo jsme nemuseli čekat příliš dlouho. Jednotlivé pokrmy byly velmi dobré. Nevěřila bych, jak se některé rozdílné chuti dají skloubit dohromady tak, aby výsledek chutnal tak, jak chutnal. Jen bych to příště viděla na delší posezení a objednávku buď více chodů nebo větší přílohy k hlavnímu jídlu, abych se opravdu najedla a neměla pocit, že bych si ještě něco dala. Velmi mě potěšilo, že jsme v daném okruhu objevily takto příjemný podnik na posezení, kam se určitě ještě vrátíme.

Vaše Šunka

neděle 21. srpna 2016

"U magistra Kelly" od Saláta

Šporkova 521/5, 118 00 Praha 1
http://www.umagistrakelly.cz/

Myslím, že cesta ke Kellymu je ve výsledku úplně jednoduchá, protože z Malostranského náměstí jste tam hned, ale já jdu vždycky nějak úplně jinak, že si do poslední chvíle nejsem jistá, jestli jsme tam správně.


Navíc vchod do malého rohového domečku není ani zvlášť vyzývavě označen a teď, když ještě do půlky ulice zasahuje lešení, jsem byla úplně v loji i se svou fotografickou pamětí. Každopádně když trefíte německou ambasádu, což je naštěstí docela velká budova a orientační bod, cíl je na dohled.




U Kellyho se dá sedět i venku na maličké terase před vchodem. Vnitřní prostory jsou pak o trochu větší, ale ne o moc. Několik dřevěných stolů, bar a spousta retro relikvií. Gramofony, knihy, obrazy, fotky, cedule, kytky ve váze,... Kdyby žil Edward Kelly dneska, takhle by zřejmě vypadal jeho skromný příbytek. 




Tím chci říct, že kahany, křivule a lektvary tady nenajdete, ale pokud sáhnete po jídelním lístku, dřív nebo později nabydete dojmu, že věhlasný alchymista tady vaří a míchá drinky.

Na rovinu, většinou mě malé rodinné restaurace spíš děsí, poněvadž jsem v příliš těsném kontaktu s obsluhou i dalšími hosty. U Kellyho je ale tak příjemná atmosféra, že si i přes počáteční nedůvěru a nádech věkovitosti a patiny na všem co tu je, rychle zvyknu a přijdu si opravdu jako doma. Nebo už na mě má vliv prostě to, že při každé návštěvě, ať už s Šunkou nebo kolegy z práce, jsem se tu výborně bavila a ochutnala perfektní jídlo.

Nabídka jídel není nijak zbytečně široká, ale svoje si tu najde každý. Mě samozřejmě zajímají menší jídla, saláty a neobvyklé chuťové kombinace. Na pořádný hlad tu jsou pak tradiční masové speciality nebo domácí uzeniny.



Limonáda se taky moc neřídí nápojovým lístkem. Většinou stačí objednat "domácí limonádu" a ono vám něco přijde. Pokud nejste alergičtí na určitý druh ovoce, klidně se nechte překvapit jako já. Jahoda-grep, 0,4l, stylově v zavařovačce, bohatě ozdobeno čerstvým ovocem a kytkou. Po bližším ohledání šlo přesně o tu kytku, co jsem na začátku zahrnula do seznamu místní dekorace.


//Opět jsem neměla chuť na nějaké experimenty, tak jsem si k pití objednala osvědčenou limču. Jen mě překvapilo, že nebyla servírována klasicky ve skleněné láhvi, ale v plechovce. Takový způsob mi k restauraci, biť malé, nesedí.// Š.

Z nabídky menších jídel jsme dnes vybrali Medový hermelín s polním salátem a bagetkou. Známí si nemohou vynachválit ani nakládaný hermelín, kterému jsem tedy ještě nepřišla na chuť, byť je vyroben sebelépe, ale pokud patříte k příznivcům jemných sýrů, směle do toho.





Sýr přijde zapečený v mističce. Ze začátku jsem fakt měla trochu problém s tím, jak to budu jíst a vážně jenom vidlička nestačí. Když poprvé zakrojíte do teplého sýra, zdá se, že by to chtělo i lžíci, ale nakonec se to příborem dá zvládnout i docela kultivovaně.

A chutná to jednoduše výborně. Žádný strach z pálivého růžového pepře ani příliš sladkého medu, nic není přehnané, ničeho moc nebo málo. Pepř vás čas od času jemně poškádlí někde vzadu v dozvuku všech chutí a med jenom nenápadně spojuje všechny ingredience dohromady. Celkový dojem ještě pěkně doplňují dýňová semínka navrchu.

//Co dodat, když se tu Salát už skoro rozplynul a napsal vše. Já můžu hermelín na všechny způsoby a jím ho dost často. Většinou jen tak s pečivem a zeleninou k večeři. Z teplých úprav jsem ho doposud znala jen jako smažený v trojobalu nebo grilovaný. Medovou verzi jsem ochutnala až u Magistra a musím říct, že je to vážně pochoutka. I když má Salát pravdu v tom, že je opravdu hodně těžké hermelín dostat z mističky a nepřipadat si přitom jako idiot. Takže kdyby jste chtěli jít do tohoto lokálu na první rande, tak doporučuju, aby jste si tuto místní specialitu neobjednávali,.....//Š.



Jindy bych šla neomylně do kokosové zmrzliny, jednak přirozeně kvůli kokosové zmrzlině a pak proto, abychom mohli dneska hodnotit víc jídel a neobjednávali si stejně. Na akutní škrábání v krku by to ale nebylo nic moc takže..... Neříká si créme brulée nebo cheesecake, ale prostě a jednoduše Zapečený tvaroh s piškotem, malinami a skořicí a kam se na něj tyhle "exotické" zákusky hrabou.


V Šunce zmizel tvaroh právě vytažený z trouby během minuty. Pro nás normální s ústní dutinou bez azbestového obložení doporučuju chvíli vydržet. Ony pak i chuťové buňky mají z jídla lepší prožitek, když nemusí navíc vyrovnávat extrémní teplotní rozdíl.

// No jo no. To je tak, když se přede mě postaví kus žvance. Ale tentokrát jsem to nejedla tak rychle, proto, že by mi to až tak chutnalo, ale proto, že jsem celému tomu „dezertu“ chtěla přijít na chuť. Ani teď skoro po týdnu od návštěvy ale nevím, jaké k tomu zaujmout stanovisko. Na můj vkus to bylo málo sladké a celkem mi tam chyběla i avizovaná skořice. Trochu jí tam bylo, ale přišlo mi, že jen na kousíčku a na zbytku pak už chyběla. Jako na donasycení to nebylo špatné, ale žádné terno to pro mě nebylo. // Š.

Všechna jídla, která jsem tady ochutnala, byla čerstvá, poctivá, skvěle ochucená a ve své podstatě velice jednoduchá. Zároveň ale profesionálně připravená tak, že si člověk řekne "i když to nevypadá složitě, doma bych to určitě nezvládl" a přijde na ten hermelín zas.

Váš Salát

pondělí 15. srpna 2016

"U Bílého lva" od Saláta


Na bělidle 30/310, Praha 5 Smíchov
http://www.ubileholva.com/

Od “Starosmíchovské pivnice” jsem osobně neočekávala kdovíjaký zážitek, ale na nás prostě po kině přišel hlad a potřebovali jsme si dát něco malého k večeři, tudíž první pohled padl na saláty. Červená řepa se sýrem feta za nějakých 70 korun v takových chvílích bohatě stačí. Stručné, výstižné a kdyby na mě přišla chuť, klidně si jí tam půjdu dát znovu.


Ale Šunka, to je ovšem jiný fajnšmekr, grilované nektarinky už jsou prostě o level jinde.

// Nevím, ale salátu s kozím sýrem a grilovanými nektarinkami jsem jen těžko přicházela na chuť. Nejdivnější na tom všem mi přišly asi ty nektarinky, které byly sice tepelně upravené, ale nezdálo se, že by byly zrovna grilované. Hlavně mi přišli takové mdlé, bez chuti a do celé koncepce salátu mi vůbec nezapadly. Jinak musím vyzdvihnout kombinaci červené cibulky, kozího sýra a piniových oříšků. To bylo na celém jídle asi nejlepší. Když jsem se propracovala všemi lístky polníčku a rukoly, tak jsem na talíři dokonce našla na ochutnání i pár kapek dresingu. Byl dobrý, ale mohlo ho být víc a hlavně se v něm vše mohlo před servírováním promíchat, aby splnil svou hlavní úlohu – ochutit salát. Salát jsem snědla všechen, ale příště si objednám něco jiného. Mým favoritem nebude. //



Nebyli bychom to my abychom neochutnali něco sladkého. Znáte to, do člověka už se ta řepa sotva vejde, ale když oni ty dezerty vypadají tak pěkně (soudě podle popisu v jídelním lístku). Přece ooh, rozhodně musím vědět jak chutná rebarborové créme brulée!


Ooh, a po rebarboře tam teda nebylo vidu ani slechu. Škoda, mohla to být fakt bomba. A Šunka si prostě nemůže vybrat hned napoprvé.

// Chtěla jsem si objednat čokoládové sufflé s malinami, bohužel jsem měla smůlu. Došlo. Jako alternativu jsem si tedy vybrala čokoládový Cake. Byla jsem na něj hodně zvědavá a po naservírování jsem z něho byla na rozpacích. Očekávala jsem něco trochu jiného. Samotný dort byl kalorickou bombou, chutnal opravdu po čokoládě, ale prostě mi tam chybělo něco, kvůli čemu bych si sedla na zadek. Korunu všemu dodal bílý „bobek“ stříknutý na talíři vedle dortu. Patrně se mělo jednat o šlehačku nebo snad to mascarpone, ale kuchaři se to asi bohužel nějak vymklo z ruky. Na celém dezertu mi nejvíc chutnala rozpůlená čerstvá jahoda, která sloužila jako dekorace. //


Dnes tedy žádná sláva, ale pro příznivce tradiční české kuchyně, burgerů a hlavně piva je tohle místo víc než vhodné. Interiér je stylový v masivním dřevě a pokud rádi sedíte venku, před vchodem na chodníku můžete využít malou zahrádku s vysokými stoly a barovými židlemi. Na těch se mi mimochodem sedí moc dobře, protože když nedosáhnu nohama na zem, připadám si aspoň chvíli menší než Eifellovka.

Váš Salát

neděle 14. srpna 2016

"Pizzeria La Ventola" od Šunky


Soukenická 1197/7, Praha 1
http://www.laventola.cz/

Jelikož mě od víkendu honila chuť na pizzu, tak jsme se se Salátem dohodli, že na ní zajdeme. Salát mi během dne poslal odkaz na Pizzerii La Ventola, která se měla podle informací z webu nacházet v jedné postranní uličce nedaleko Náměstí Republiky. Hrozně nás zajímalo, zda je možné, aby se v této oblasti nacházel nějaký pohostinský „klenot“. Musím říct, že jsme byli velmi mile překvapení...

Co se týká pití, tak jsem si tentokrát objednala malinovku. Byla tak akorát sladká, se spoustou malin, takže jsem s nadějí očekávala, co přinesou k jídlu…


Salát měl limču citrónovou....


Objednala jsem si velkou pizzu Quattro salame (rajčata, mozzarella, italský salám, slanina, klobása, šunka). Pizza chutnala výborně, jen bych na ní možná ještě přidala nějaké papričky a kukuřici, aby byla trochu pikantnější, ale to už je každého chuť.

Salát si objednal Primaveru....
// pochutnal si a velice ocenil, že jsou v nabídce dvě velikosti pizzy. Palec nahoru!//

Po chvilce odpočinku jsme si k tomu všemu objednali ještě dezert. Já si dala karamelový zmrzlinový pohár a neprohloupila jsem. Takovou výbornou vanilkovou zmrzlinu jsem už dlouho nejedla. K tomu hromada karamelu, křupavé trubičky a šlehačka. Co víc si přát?


Salát si dal kopec vanilkové zmrzliny v pistáciích s čokoládou....

// Kouli! Ne, kopec. Tyhle dezerty mě vážně baví, takové koule v oříškách mají už všude možně, ale v každém podniku vám přinesou jiný koncept, paráda. A cappuccino bez kofeinu tu dostanete taky :) //


Velmi útulná pizzerie s příjemnou a milou obsluhou. Na stěnách visely jak obrázky jídel, tak pro dokreslení atmosféry i obrázky z italských měst. Obsluha byla rychlá, nemuseli jsme čekat ani na pití ani na jídlo.

Vaše Šunka

"Výtopna Palladium" od Saláta

Nám. Republiky 1, Praha 1
http://www.vytopna.cz/

Přiznám se, že tentokrát výjimečně nebylo předem rozhodnuto, kam se půjde. Bezpodmínečně jsme musely do obchodů s oblečením a botama od Václaváku po Náměstí Republiky a jídlo se prostě řešilo nějak operativně. Byla by ale škoda zahodit příležitost k hodnocení restaurace v nejbližším fastfoodu. Food court v Palladiu to jistil a jaké bylo překvapení, když jsme mezi Mekáčem, Káefcéčkem a Running sushi objevili takový klenot, jako je Výtopna.

Výtopnu trochu znám z doby, kdy bývala ještě jenom na Václaváku. Dlouho jsme plánovali rodinnou večeři a otec se několikrát pokoušel rezervovat stůl. Nakonec, mám pocit, jsme šli stejně na blind, ale to je teď jedno, protože jsme byli všichni děsně natěšený jak nám přijede pití ve vagónu. Stůl se našel, personál byl moc fajn i v totálně narvaný restauraci, ale proč roznášeli pivo “ručně” jsme se prostě zeptat museli. Kus kolejí byl prý politý pivem, takže bohužel vlak nejezdil. Sakra. Tak teď zpátky do Palladia.


Kvůli cenám jídel jsme sice chvíli váhali, ale jo, vždyť tady mají 1200 metrů modelový železnice a je to v centru, steak z buvola si dávat nemusím, tak o co jde. A hlavně mě přesvědčilo něco, co jsem ještě nikdy neviděla - to bych ráda zdůraznila jako důležitý argument - co oko ještě nevidělo, srdce prudce rozbuší :D. Zvlášť když mi trvalo určitě déle než minutu rozklíčovat, co to je vůbec za jídlo.

Tadá. Pizza kornoutky! V malé za 39,- a velké velikosti za 99,-. Několik druhů náplní od masové po zeleninovou. No, a protože se prostě nešlo rozhodnout pro jeden, zvolila jsem pro tentokrát něco jako “tapas” styl (opa, tapastaaajl). Seřadím náplně sestupně od té, co mi chutnala nejvíc: 1 - Šunka, mozzarella, smetana a ananas 2 - Špenát, smetana a parmezán 3 - Šunka, mozzarella a rajčatové sugo. Do klobásy jsem fakt nešla.

A takhle to vypadá. Jako decentní večeře super.



A k tomu bezová limonáda. Bomba! Domácí limonády servírují ve velké sklenici s ledem a citronem. Bezovou jsem snad opravdu lepší nepila, protože proč? Dávají do ní ještě jablečný mošt a med, parádní kombinace. Šunka měla zázvorovou. A to nejhlavnější, přijely nám na vlaku!

// Zázvorovka neměla chybu. Oproti minulé zkušenosti, mi tato opravdu chutnala. Bohudík v ní neplaval nadrobno nakrájený zázvor, takže opravdu bez problému. //




Kromě tradiční české i mezinárodní kuchyně nabízí ve Výtopně taky klasickou pizzu, třeba Salami, která se ve výsledku líbila i mně, protože na ní bylo celkem dost zeleniny.

// Tentokrát jsem se rozhodla pro Pizzu Salami a nelitovala jsem (rajčata, mozzarella, cibule, pikantní italský salám, paprika kozí rohy a kukuřice). Chuťově výborná pizza s celkem bohatou oblohou, pikantní tak akorát. //

U dezertu jako obvykle jdeme po největších specialitách, Šunka se rozhodla otestovat, co to bude ta “pečená čokoláda”. Nakonec přistál na stole vlastně čokoládový fondant.

// Dezert byl celkem zklamáním, očekávala jsem od toho něco jiného. Servírka přede mě postavila hrneček ve kterém byla v troubě rozehřátá čokoláda divné chuti... Nijak zvlášť mě to nezaujalo. //


A citronová panna cotta s lesním ovocem taky nevypadala špatně. Rozhodně mi chvíle po jídle zpříjemnila, ale sedmé nebe v ní neleželo.

Ve Výtopně je zážitek i cesta na záchod, kdy projdete postupně skoro celou restaurací, která je největší svého druhu, vejde se tam 400 lidí. Všude kolem vede železnice, a kde zrovna nevede, tam je vitrína s modely vlaků, stylové “pouliční” osvětlení nebo celý velký vagon uzpůsobený ke stolování.





Ve všední den odpoledne bylo ovšem ze 400 míst obsazeno něco kolem 20. Proto nás obzvlášť zarazilo, že nějak vázne obsluha. Po objednání bylo všechno na stole hned, ale veškerá interakce mezi tím trvala nesmyslně dlouho. I když obsluha prošla kolem několikrát, bez reakce na oční kontakt. Přijde mi příjemnější, když se dojde personál čas od času zeptat, jestli si ještě něco nedám. Tady se musíte “doprošovat” aby se u vás vůbec zastavili. A pokud už bych opravdu zaplatila a jako jediné východisko k upoutání pozornosti mě nenapadá nic jiného než se začít oblíkat a odcházet, asi někde něco úplně nefunguje. To je teda malé nepatrné mínus na dnešním dni.

Co se týká jídla, na své si tu přijde každý, o nepřeberném množství alko i nealko pití nemluvě, navíc prostředí a hlavně train service vás stoprocentně ohromí. Až zas budeme s drahým bloumat hladoví Prahou, rozhodně ho vezmu do Výtopny. V Palladiu mají otevřeno až do půlnoci, což by mělo stačit na prohlídku i tomu největšímu nadšenci do vlaků.

Váš Salát

"Pizzeria Kmotra" od Šunky

V Jirchářích 12, 110 00 Praha 1
www.kmotra.cz

Tentokrát jsme se se Salátem shodli na tom, že bychom si dali něco lehčího, tak jsme zavítali do pizzerie Kmotra na Praze 1.

Přivítal nás velmi útulný interiér, připomínající středověké sklepení, který byl ozvláštněn moderními prvky, z nichž bych chtěla za sebe vyzdvihnout především lustry různorodých tvarů a barev a také obrázky, které visely po stěnách. Restaurace se skládá z „přízemní“ a „podzemní“ části, přičemž část kolem hlavního vchodu je kuřácká a spodní (sklepní) nekuřácká.






Jelikož jsme se Salátem nekuřáci, tak jsme šli do „podzemí“. A ještě že. Měli jsme to štěstí a chytli místo v blízkosti pece, takže jsme mohli sledovat, jak místní kuchař dělá pizzy. Pokud tedy chcete gurmánský zážitek spojit s vizuálním a vidět, jak se připravuje třeba právě Vaše pizza, tak jděte určitě dolů.


K pití jsem si jako již tradičně objednala domácí limonádu. Na rozdíl od dřívějška jsem si ale nedala malinovku, ale zázvorovku. Necítila jsem se ve své kůži, tak jsem chtěla zamávat s bacilama a posílit imunitu. Limča byla dobrá, akorát mi v ní vadily nadrobno nakrájené kousíčky zázvoru, které se daly brčkem snadno nasát až do pusy. Salát si dal mátový čaj.


Pizzy okolních hostů vypadaly opravdu lákavě, ale já nevěděla, kterou si vybrat, tak jsem si nakonec objednala salát Kuřátko. Když přede mě postavila servírka talíř přetékající zeleninou a masem, tak jsem děkovala pánu Bohu, že jsem odmítla nabízené pečivo. Ale nakonec jsem se přemohla a snědla vše do posledního rajčete. Směs se skládala z ledového salátu, rajčat a salátové okurky. Řekli byste, že to není nic extra. Vše ovšem bylo doplněno jablky, ořechy a hlavně kuřecím masem připraveným na karamelu. Právě karamel tomu všemu dodal takovou zvláštní chuť a kdybychom nebyli v restauraci a nebylo tam tolik lidu, tak bych talíř celý vylízala, aby ani kapička té karamelové šťavky nepřišla na zmar.


Salát vyzkoušel místní pizzu.


// Jak jinak než PRIMAVERA (tomato, mozzarella, grilovaná cuketa, paprika, lilek, listy čerstvého špenátu, čerstvá rajčata). K zelenině není co dodat, to je prostě úžasná kombinace, k tomu těsto křupavé tak akorát a chuťové pohárky mají o zážitek postaráno. //

Už když jsme si prohlíželi jídelníček, tak mi na ten dezert padly oči a já celou dobu přemýšlela, jestli je to ten onen a jestli bude chutnat jako tenkrát, když jsem ho měla poprvé a zatím bohužel naposled. Byl to teplý čokoládový fondant s krémem a kysanou smetanou. Musím konstatovat, že tento dezert překonal všechny mé představy. Pečený tak, že jen co jsem se ho lehce dotkla vidličkou, propadl se a zvnitřku se vylila lahodná čokoláda. A ve spojení s kysanou smetanou to nemělo chybu. Chvilku jsem přemýšlela i o tom, že si jich nechám pár udělat do krabičky na cestu domů, ale přece jen musím taky trochu dbát na svou linii.


Můj gurmánský protějšek završil naše hody domácím mrkvovým koláčem s ořechy a bílou čokoládou.


// Můj první. Mrkvový koláč. Na pohled nic extra, ale chutná výborně a hlavně je docela hutný, takže takováhle kostička vás dokonale zaplácne. Určitě ho zkusím vyrobit i doma. Ne, že by mi tady nechutnal, naopak, ale něco mi říká, že můj vztah s tímhle koláčem se vyvine nějak podobně, jako ten s tiramisu - od té doby, co si vyrábím domácí, už mi jinde tolik nechutná. //


Vaše Šunka

"Vidličky a nože" od Saláta

Vodní 11, Praha 5
http://www.vidlickyanoze.com/smichov/

Do Vidliček a nožů nás zavedla příhodná lokalita (kousíček od tramvaje Švandovo divadlo), rozmanitý výběr jídel a zároveň velice příjemné ceny v nekuřáckém prostředí.

Zvenku se restaurace netváří nijak excentricky a ačkoli je slibným leitmotivem symbol vidliček a nožů na stínidlech lustrů, tak zevnitř taky ne. Prostředí ovšem působí hezky, čistě, prostorně. Vysoké stropy, občas klenba, místy cihlové obložení. Usadit se můžete u masivních dřevěných stolů nebo na polstrovanou lavici, jak je libo. V nabídce najdete předkrmy, saláty, těstoviny, speciality s masem i bez nebo burgery.

Pro začátek jsme si nabídly domácí limonádu, protože když někde mají domácí limonádu, vždycky se musí vyzkoušet a pak porovnat, kde dělají tu nejvíc domácí.

Tady už se projevilo zapálení personálu pro věc - když už jsem měla polovinu džbánku v sobě a Šunka ze svého sotva usrkla, pan hostinský se hned zajímal, jestli je všechno v pohodě, že když limonádu připravoval, přišla mu trochu sladší, tak možná je na vině to...Šunka mu v samém zaskočení takovým zájmem zase krkolomně vysvětlovala, že je vše v pořádku a limonádu vychutnává pomalu.


Malinovka patří k mým nejoblíbenějším limonádám. Servírovaná byla ve větším džbánku, stylově v ní plavaly maliny. Chuťově byla opravdu o trochu sladší, než si obvykle dávám, ale ještě pořád se to dalo. Takže za mě dobrý.

Salát si mezitím vybral večeři z předkrmů - Grilovaný hermelín s brusinkami, cibulovo-rukolovým salátkem a pečenými listovými trojhránky. Myslím, že ve Vidličkách vás mohou jídla překvapit, ať už si objednáte cokoliv. Při představě cibulky a rukoly už se mi začaly sbíhat sliny na čerstvou červenou cibuli se zelenými lístky salátu a nebo že by jarní cibulka? To by bylo zase celý zelený, no, počkám si.


Vypadalo a vonělo to úžasně, hermelín já můžu, s brusinkami je to přímo dokonalá kombinace chutí a trojhránky z listového těsta jako decentní příloha přímo vrchol kreativity! Za chvíli mě nějak napadlo - co se vlastně stalo s tou cibulí? Mezi listy rukoly se nakonec proplétaly studené proužky karamelizované cibulky. Nechutnalo to špatně, ale můj šálek čaje to nějak nebyl.

Filírované kachní prso na teplém salátku z červené čočky a grilované zeleniny vypadlo přímo božsky, a taky tak chutnalo, že jo, Šunko?


Tak to byla bomba. Chuťová i vizuální. Při objednávání jsem se trochu bála toho, v jakém množství a konzistenci bude čočka v salátku, ale celkově mě tento pokrm velmi potěšil. Lehounký, skvěle okořeněný salátek, víc zeleniny než čočky a čočka upravena naprosto famózně, naštěstí vůbec nepřipomínala tu kyselou šlichtu ze školní jídelny. A to vše bylo dovršeno tak akorát propečeným kachním prsíčkem. Symfonie pro chuťové buňky všech masožroutů.

Zbytek už nám servírovala stále usměvavá sympatická slečna. Celkově budí obsluha velice dobrý dojem. Je vidět, že mají o podnik starost a práce je baví, což je kolikrát důležitější, než luxusní delikatesy na jídelníčku.

O tom, jestli dáme zákusek nebylo tentokrát předem rozhodnuto, jelikož jsme ještě před večeří zaskočily do Kočičí kavárny hned vedle na čaj a dort v očekávání, že se nám podaří poňuchňat místní chlupaté osazenstvo. Jídlo a pití tam bylo na jedničku, jenom kočky zrovna trochu netykavky. Ta první po ruce dostala aspoň podrbání na rozloučenou a šlo se na véču.

Jako dezert jsme přecejenom vybrali opět tu největší specialitu - Makové a pistáciové domácí parfé s hruškou a smetanovým karamelem. Na takový chuťový zážitek nás nemohl připravit ani strejda Google - zkuste si najít parfé/parfait, ha?

Co říká internet?


Parfé v podání místního šéfkuchaře






Jo, je to zmrzlinový krém. Ale jaký! Domácí! Úžasná smetanová chuť - jeden s pistácií, druhý s mákem a k tomu kousky hrušky zalité karamelem. Ještě bych si dokázala představit, že na zmrzlině bude ležet celá teplá půlka hrušky s polevou na vrchu, ale to už by člověk k dezertu potřeboval další příbor. A ta plachta k tomu - to je sušenka. Pryč jsou doby tří barevných kopečků zledovatělé hmoty plovoucích v kompotu, pokrytých dvaceti centimetry šlehačky, s papírovým paraplíčkem a průhlednou oplatkou bez chuti... i když ty malé deštníčky jsem měla vždycky v oblibě (ještě že je dneska aspoň občas dají do koktejlů)... dezerty jako zdejší parfé mi vrací víru ve vynalézavost českého ducha a v to, že lze věci dělat poctivě, po svém, jinak a lépe než ostatní.

Toliko k hlubokému vnitřnímu rozpoložení. Aspoň vidíte, kolik toho dokáže s péčí připravený dezert - i Šunka se rozplývala nad makovým krémem a to mák zrovna dvakrát nemusí.

Jako vždycky i tady to zkouším s bezkofeinovou kávou a dostává se mi decaf Latte s mocnou pěnou, tmavým i bílým cukrem a čokoládovou chuťovkou.


A příště jdu do těch kachních prsou!

Váš Salát

SCD: Zruč nad Sázavou

Restaurace Na Pohoří
Na Pohoří 1057, Zruč nad Sázavou, 285 22
http://restaurace-na-pohori.webnode.cz/

U hlavní silnice vedle Tesca zahnete k budově s vývěskou piva Kozel a poetickým názvem "Na Pohoří". Odsud je to blízko za prvé do supermarketu, pak na sídliště, ale hlavně do zámeckých zahrad.

Vnitřek je rozdělen na bar (kuřácký), hernu a jídelnu (nekuřáckou) obyčejně leč pohodlně vybavenou.

Na čepu najdete tedy Kozla a nebo Plzeň a v jídelním lístku klasický výběr z různých druhů mas, několik smažených sýrů, pár salátů a určitě i něco sladkého, ale za ta léta, co sem jezdíme na dezert nikdy nedošlo. 

Ovšem ať si k jídlu vyberete cokoliv, bude to za prvé výborné a za druhé dostanete mega porci, takže si předem preventivně povolte pásek. Zdejší menu doporučuji po nebo před náročným turistickým výkonem nebo po několika dnech hladovky.

Tentokrát jsem šla do kuřecích medailónků s hruškou a hermelínem, jenom s hranolkami jsem se trochu přecenila. Za samotné jídlo dáte kolem 130,- a s přílohou zhruba 150,-.

Příště až se budu chtít dosytosti najíst a ne přežrat jak čuně, objednám si jídlo bez přílohy, protože i tak je porce bohatě ozdobená zeleninou. Čerstvá rajčata, okurka, zelí, kukuřice pro Saláta sedmé nebe.


Další plus je energie, starostlivost a úsměv paní hostinské, což ve vás při pobytu v restauraci vzbudí dojem, že jste u maminky na nedělním obědě.

Až budete někdy objevovat krásy Zručského zámku a zahrad, obětujte radši pár kroků a zamiřte k hlavní silnici "Na Pohoří".

Přímo v zámeckém areálu sice existuje hostinec s rádoby stylovým interiérem, ale obsluha ani kuchyně se zrovna nepřetrhnou, úsměv se tu nenosí, občas vám zapomenou přinést polévku nebo jídlo a nezřídka vyfasujete usmolený jídelák přímo u vchodu jakože "dones si ke stolu sám". Hotová jídla jsou tu sice o trochu levnější a v nabídce mají, na rozdíl od "Pohoří", i pizzu, ale velikost a kvalita porcí je nesrovnatelná.

(salát s kuřecím masem)