I když jezdíme na některé trhy opravdu pravidelně, tak to ještě neznamená, že se vždy vše povede a odjedeme vyprodaní.
Jedním z našich stálých bodů na mapě koláčkového putování je i trh v jednom krajském městě, jenž se koná s výjimkou zimy a letních prázdnin, po celý rok. Většinou na něm vše brzo prodáme. Ale někdy se stává, hlavně v létě nebo před Vánoci, že to tak neodsýpá.
To se pak ze srandy špičkujeme s konkurenčním pekařem a hádáme, zda to tentokrát bude fiasko a velkej průser, jen průšvih nebo zda se situace nakonec zlepší natolik, že pojedeme domů opět za hrdiny.
Naštěstí jsme z tohoto trhu zatím většinou odjížděli za hrdiny. Ale ne na každé akci, to tak dopadne.
Jelikož se neustále snažíme rozšířit naše pole působnosti, tak každý rok jezdíme jak na osvědčené trhy, tak i na trhy nové, které objevíme buď sami nebo nás na ně pozvou pořadatelé. Na jednom takovým jsme letos zažili velkej průser.
Na konci jara, když jel taťka domů z rozvozu, tak uviděl plakát propagující jednu celodenní megaakci u nás ve městě. Mě požádal, abych kontaktovala organizátory s nabídkou spolupráce. Na všem jsme se společně domluvili a my se už jen těšili, jak vše, co napečeme, prodáme, jelikož jsme věděli, že můžeme očekávat davy návštěvníků. Což o to, davy lidí tam opravdu přišly. Velké davy. Ale všichni šli většinou na dětské atrakce, které byly zdarma nebo si koupili cukrovou vatu, zmrzlinu nebo trdelník. Málokdo si koupil koláč či dva. Nepomohlo nám ani to, že jsme se s taťkou snažili zásoby ujídat. Smutní jako želvy jsme ujížděli k domovu s průserem velkým jako vrata. Jedinou výhodou celého toho podniku bylo to, že jsme se mohli volně pohybovat po celém areálu a shlédnout tak
veškerý doprovodný program, který byl moc fajn.
Tato zastávka nám trochu srazila hřebínek, ukázala, že ne vždy musíme být centrem pozornosti a poskytla školení, na něž jen tak nezapomeneme a budeme se z něho snažit poučit do dalších let.
Žádné komentáře:
Okomentovat